Dojmy z hraní #004: Duck Tales remastered

Kačeří příběhy není třeba představovat. Lidé kolem mého data výroby na tomto kresleném seriálu vyrůstali a hltali všechno, na čem jen byla některá z postaviček vyobrazena. Od puzzle, samolepek, žvýkaček po komiks Kačer Donald nebo Mickey Mouse

Nechci zabředávat do nostalgické vlny, ale je možné, že se tomu neubráním. Duck Tales jsem hrál poprvé na Dosu (o tom někdy jindy), kde bylo cílem přechytračit Hamouna a na cestě kolem světa posbírat větší jmění se strýčkem Skrblíkem a celou jeho partou. Později se mi do rukou dostaly nějaké ty pradávné Handledy typu „Jen počkej zajíci“, jen s tématikou Duck Tales. Tady však ani strýček Google nepomohl, takže je možné, že si má pamět za ty léta dost přikrášlila a třeba nešlo ani o Kačerov, ale něco jiného. To je prostor pro Vás, znalce historie, kteří by z nulového popisku dokázali vycucnout plastovým brčkem z moře internetu přesný screen.

Tématika Kačerova (Duck Tales) se nevyhla v mém zorném poli ani na Seze (The Lucky Dime Caper starring Donald Duck) a nakonec samozřejmě i na Nintendu. A to je oč tu vlastně běží. Na Nintendo vyšly dvě oficiální hry Duck Tales a Duck Tales 2. My se dnes letmo mrkneme, jak se povedl remake původního dílu z Nintenda.

Nutno podotknout, že původní verze nebyla úplně lehounká. Ale byla nádherně vyobrazená a druhý díl se pověnoval dalším grafickým detailům. Jak tyhle dva kousky vlastně vypadaly, to se můžete mrknout na záznamy mých strýmu ZDE a ZDE.

Duck Tales Remastered se opravdu povedl. Jakmile si hru pořídíte (na Steamu bývá za 14euro, je fajn využít výprodejů, kde bývá za čtvrtinu ceny), doporučuju stáhnout češtinu, která se volně povaluje na internetu. Hra má svůj příběh na pozadí, vyprávěný pěknými cut scénami s titulkami, ve kterých nechybí ani náznaky humoru původních postav seriálu. Rampa je borec! Při hraní jsem dostával chuť na zhlédnutí seriálu a začal u každé postavy přemýšlet, kdo je vlastně v českém znění daboval. Anglicky mluvící postavičky zní podivně, když jste odkojeni zmíněným seriálem a tuzemským dabingem. Ale není nic, co by tomu vadilo. 

Úvodní menu hry nabízí pohled na Kačerov a tolik známou úvodní znělku (oslavujme Viléma Čoka!). Na výběr tu máte ze tří obtížností. Když jsem začal hrát hru na střední, vypadälo to následovně. Postavička Skrblíka měla tři srdce, ukazující stav vašeho HP. Jakmile jej něco hitlo, ztratil jedno srdce, po třech ztrátách mizel jeden život (ty má pouze tři). Možná stárnu, zpomalují se mi reflexy, nebo jen nestíhám na streamu všechno usledovat, ale z touhle obtížností jsem neporazil jediného bose, mnohdy jsem k němu ani nedošel.

Na nejlehčí obtížnost už byla hra sednoucí jak pomyslný Dr.Půlkin na okraje hrnce. Navíc každé hitnutí nepřítelem vám sebere jen půl srdce a v případě smrti začínáte tam, kde jste skončili. Máte nekonečno životů. S touhle obtížností jsem si hru skvěle užil a za nějaké čtyři hodiny ji stihl dohrát. Záznam ze streamu ZDE a ZDE. Nejtěžší obtížnost jsem raději ani nezkoušel. Pokud Vy ano, nebojte se napsat své dojmy 🙂

Hru začínáte ve Skrblíkově kanceláři, odkud míříte do jednotlivých misí, které si můžete vybrat v libovolném pořadí. Postupně zavítáte, jako v původní hře, do Amazonie, Transilvánie, Afrických dolů, Himalájí a také na Měsíc! Na konci každého levelu čeká boss. Je dobré zprvu zjistit, jak na něj, ale po chvilce analýzy není problém jej porazit – ehm na nejlehčí obtížnost. Level design mi několikrát vměsnal do podvědomí vzpomínku na původní hru z Nintenda a občas jsem popřemýšlel, jak to tam vlastně vypadalo. 

Z kanceláře strýčka skrblíka můžeme zaskočit do jakési galerie, kde si za získané body můžeme kupovat nákresy postaviček, levlů a další bonusový obsah. Body získáváte sběrem diamantů v každém levelu hry. Ani po dohrání storyline jsem se zdaleka nedostal k odemčení veškerého obsahu, což může vést ke zpříjemnění znovuhratelnosti. Ono když to zase za rok zapnete, zahopsáte si, rádi si za to „něco zase“ pořídíte. 

Hudba je povedená ve všech levelech. Není otravná, sedí pěkně a ladí s tempem hry. Vizuál můžete posoudit sami z kolem se povalujících screenshotů. Tomu nelze nic vytknout. Za mě povedený remake se vším všudy, který vyrojí příjemné vzpomínky na dětství a připomene zajímavé pojetí hry i mladším hráčům. 

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *