RE: #002: Řidič ten tvrdej kok..pit má

Nedávno jsem se snad po více než roce vrátil na pár jízd do hry Euro Truck Simulator. Upřímně, kdyby mi někdo řekl, že téhle hře propadnu, neuvěřil bych mu. Koncepčně jde vlastně o velice jednoduchou hru. Jeď s kamionem pro návěs s nákladem a ten za určitou finanční odměnu dovez do cílové destinace.

Co na tom může být tak zábavného, štrádovat si to po dálnici…. Tak jednoduchý princip… a funguje to skvěle. Na něj se navalují spousty dalších bodů jako upgrade auta, garáží, najmutí řidičů ap. O tom bych se rozepsal jindy. Dnes si milé děti povíme něco o tom, kterak strýček Helly navštívil Velkou Británii.

Nutné formality pro začátek hry

Po roční pauze jsem poztrácel sejvy, takže jsem začal od nuly a jal se vzít několik úvodních zakázek v pronajatém kamionu. Zakázky za pár šupů rostly pomalinku, můj účet však narůstal stejně rychle. Takže jsem velice brzy navštívil banku a půjčil si 400 000. Koupil garáž, vlastní kamiónek a s nabranými zkušenostmi začal přijímat lukrativnější nabídky. 

Zatímco jsem si projel část Švýcarska, Francie, Itálie a Německa, dostal jsem nabídku zavítat s cenným nákladem do Británie. Tahle zakázka měla mnohé „moje poprvé“. Byla to dálka jako prase (přes 1000km), cesta trajektem a vylodění v „Novém světe“. I přes počáteční váhání jsem nabídku nakonec přijal.

Do těch svodidel dávají magnety!

Zajímavostí dlouhých tratí je skutečnost, že má pozornost se po 500 ujetých kilometrech začíná tříštit a jsem jako to malé děcko na zadním sedadle, co se nudí, všelijak vrtoší, sedá si hlavou dolů a vyřvává kdy už tam konečně budem. Jenže já nejsem to dítě, já jsem šéf vozu, takže často nepozorností zapomenu sjet z dálnice a nejedu si stovky zbytečných kilometrů navíc. V opačném případě se „naseru“ a snažím se za plného provozu otočit i s návěsem na dvouproudé silnici. Ve vyjimečných případech svůj kamion nechávám spát. Jen si kluk oplachtovaný nechce lehnout na odpočívadle. Rád si odpočne cestou po vesnické silnici v levotočivé zatáčce, hezky za horiozontem, a usne na boku. Blbá cedule s nějakou 50tkou…

Podařilo se mi zažít na svých cestách i mikrospánek. A to nemyslím přímo ve hře ale zachytil jsem sebe sama u hraní, jak po odpolední zavírám oči a ve hře jedu pangejtem. Ale vraťme se zpět k mé ostrovní zakázce.

Přijel jsem do firmy pro návěs, bylo to kdesi v Německu. Zkušeně zacouval, naložil a vystartoval. Cesta byla dlouhá a v Německu obzvlášť drahá, když jsem překračoval rychlost. Flastry jsou tady opravdu neevropské, nýbrž světové! A tak jsem si na té dlouhé cestě krátil čas přejížděním z pomalého pruhu do rychlého a bavil se tím, jak řidiči osobních automobilů dupají na brzdy.

Levá nebo pravá?! Kdo za to může? Jasně že vy!

Cíl byl v dohledu, na GPS jsem se blížil k místu nalodění. Co naplat, že jsou na silnici značení kudy se má jet. Mě se podařilo zatočit do protisměru a ve snaze se otočit na „prasáka“ jsem zůstal viset napříč silnicí a nemohl tam ani zpět. 

Nakonec jsem se z toho dokázal vymotat tak, že jsem si poškodil návěs zhruba na 15%. Ale což, z cizího krev netekla. Loď s ostatními kamiony ve svém nitru už čekala. Když jsem se blížil, vypadalo to, jako by se už čekalo jen na mě. Na označené a jediné volné parkovací místo jsem si na dvakrát nacouval tam i zpět, abych stilhl obouchat předek i zadek kamionu. Loď vyplula, Anglie těš se!

 

Otočím se za plného provozu! Cajk

Po vylodění jsem cítil takové krásné zadostiučinění, že jsem konečně tady. Po výjezdu ven jsem si říkal „Helly pozor, tady se jezdí vlevo“ a jako poslušný pejsek zamířil do levého pruhu. Po cestě městem jsem si pochvaloval, jak se moje adaptace rychle rozvinula. Do doby než jsem potkal první kruhový objezd.

V levém pruhu jsem minul ceduli s kruhovým objezdem, na horizontu už se hezky vykreslil a já si neuvědomil, že nesmím doprava. Podařil se mi výborný blikanec, při vjezdu na kruháč jsem rozkolíbal návěs a nevěda do posledního momentu kam zatočím jsem si málem ulehl napříč křižovatkou. Jako zázrakem jsem se s nikým nesrazil.

To já ne! to už tak bylo…ehm..

Začal jsem tu Británii nenávidět. S desítkami pokut za stěrači jsem mířil vstříc cíli a zakázku splnil. Cestou zpět už jsem žádnou zakázku nebral a mířil vstříc nalodění a zpět až do Německa. Mezitím mi přibyla další hrstka pokut, za srážku s autobusem, nedobrždění kolony na semaforech a rychlost. Začal jsem tu zemi bytostně nenávidět 😀

Když jsem s rozmláceným náklaďákem přijel ke trajektu měl jsem obrovskou radost, že jsem se z téhle „díry“ vymotal 😀

S pocitem uvolnění, jsem se otočil a chtělo se mi žít, stejně jako ti dva co se už nalodili, vždyť není špatný snít

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *