Dojmy z hraní: Posel smrti III

Pokud jste hráli předchozí díl téhle série, budete hned vědět, v jaké pasáži příběhu se nacházíte. Protože začátek a intro volně navazuje na konec druhého dílu. Vše podstatné se však v průběhu dozvíte, takže případná neznalost druhého dílu nehraje roli. 

Conrad Spooner na místě hořícího panství.

Děj se opět odehrává na panství Black Mirror a v přilehlém okolí městečka Willow Creek. V rámci návaznosti na příběh a jeho pokračování se ujmete postavy Derrena Michalse. Ten je v úvodních pasážích hry pronásledován řádem a shodou několika událostí nakonec i zatčen místní policií. 

Hořící Black Mirror, tak začíná úvod do třetího dílu.

Hra nás v úvodu zasvětí do děje intrem, a následným pohledem událostí, které intru předcházely v podobě pohledu inspektora Spoonera, jež byl povolán k vyšetřování vraždy Amandy Walleyové.

Dočasná ubytovna pro Darrena

Ve hře se potkáme s několika novými postavami, ale narazíme samozřejmě i na známé osoby z minulých dílů, kde jsem měl stále tendenci ji srovnávat. Nejen podle dabingu, ale i dle povahových rysů a chování. Je nutno podotknout, že se v dialozích dost přiostřilo, ve srovnání té hutné atmosféry prvního dílu. Ten opět zůstává nepřokonatelný. Ale zpět k postavám.

Úvod na policejní stanici, Conrad Spooner k vašim službám!

Mezi prvními charaktery, které oslovíme bude inspektor Conrad Spooner, se kterým si příliš nepadneme do noty. Není divu, je to hra na kočku a myš. Obvinění Derrena z vraždy a úspěšné usvědčení by mohlo Spoonera dostat zpět na výsluní policejního sboru do Londýna. Jeho působení ve Willow Creek je spíš za trest, protože se nebojí použít ve své praxi opravdu netradiční postupy vyšetřování. A tak je v téhle malebné vísce vlastně za trest a podle toho se taky chová, hlavně k podezřelým. 

Osobně mi tahle postava moc k srdci nepřirostla. Moje tendence srovnávání s první dílem a respektujícím vyšetřovatelem tamního dílu je příliš velká. 

Doktorka Winterbottomová a její běžný den ve svém poslání psycholožky.

Charakter doktorky Winterbottomové je takový přesný, jaký bych od psycholožky čekal. Vzdělaná a sečtělá zralá ženská, která svému oboru rozumí a stává se v průbehu takovou vrbou Derrena. V mnoha případech mu dokáže pomoci nějakou myšlenkou a hráče to zase popostrčí dál v příběhu. Co mi na ni přišlo zvláštní, že ji autoři přisoudili silnou touhu po kouření. Při každé seanci s ležícím Derrenem na gauči musela pořád hulit, což mi přišlo úplně zbytečné, nic neříkající. 

Tomova hospoda, dnes zavřeno. Při pohledu na okna si vzpomenu na Vicka.

K dalším postavám bych se moc nerozepisoval. Nehrají až takovou roli a když ano, neoslovily mě natolik, abych jim pověnoval jednotlivě celý odstavec. Takže si je shrňme ve zkratce.

Náměstíčko. Vlevo hospoda, následuje policejní stanice, obchod a kavárna.

Setkáme se se spoluvězněm Mattem Newcastlem (takový anglický fanda fotbalu), v kavárně s obsluhující Denise a upjatým číšníkem Eduardem, prodavačkou a lékárnicí Abayou (která vizuálem připomíná herečku Helle Berry). V muzeu potkáme zahraniční turisty, později se tváří v tvář setkáme s Tomem, Bobbym, otcem Frederickem, dělníky Gregem a Stevem a mnoha dalšími. Taky si budeme moci zavolat věštkyni madam Fortuně, která své vize docela trefuje, nebo brnkneme svému právníkovi. V obou případech ty postavy nevidíme ale slyšíme v telefonu. To se nedá říct v závěrečné kapitole hry, kdy slečna Valentina volá do Vatikánu a v telefonu nikoho neslyšíme, což zní jako samomluva Velentiny. Zřejmě si autoři nedokázali představit jak asi mluví papež 😀

Abaya se trošku polekala, když jsem se zašel podívat do jejího obchodu.

Valentina Antoliniová, převorka, pečovala o Lady Victorii na Black Mirror a byla ji tak po ruce, kdyby cokoli potřebovala. Postava nemastná neslaná, v závěrečné kapitole si za ni budeme moci zahrát v rámci režimu přepínání mezi ní a Derrenem. Zajímavý prvek v poslední kapitole mě ale opět neoslovil. Hrát za dvě postavy je spíš natahování herní doby.

Kněz a vymítač ďábla v jednom.

Lady Victorie z prvního dílu série zůstává stále nepřekonatelná. Takže ji nemusím věnovat dlouhý odstavec. Dabing Květy Fialové prostě stále nepřekonatelný!

Black Mirror pustne stále více a více, vstupní brána je toho důkazem.

Když se tedy lehce otírám o dabing, pojďme se v tomhle rámci dotknout také dialogů. Je možné, že zub času a stárnoucí mozek Hellyho už mnohé z předchozích dílů zapomněl nebo vytěsnil, ale ve třetím díle se prostě přiostřilo. Zatímco z prvního dílu jsem cítil atmosféru, respekt a nějakého toho ducha celého Black Mirroru, tady citelně chybí. Když jsem vedl rozhovory na panství, ať už to byl Bates nebo Lady Victorie, znělo to rozhodne váženě. 

Viktorie zkroušená nemocí. 

Třetí díl přinesl ostřejší slovník a zvláštní necit pro některé pasáže, které se snažil ještě nešikovněji nějakým prazvláštním způsobem vycentrovat hudbou v pozadí. Uvedeme si několik příkladů heslovitých ukázek:

Tom: „Ty smradlavý prase! Kurva, zkurvysynu!“ 

Spooner: „Stará rašple… To mi teď jako lezete do prdele?!“

Derren: „Zabiju tě ty zasraná svině!“

Phill: „Ty Americkej sráči!“

Jistá dávka arogance Derrena v krámě Abayi: „Pokladna značky veteš“ nebo „he, o čem píšou místní noviny“. Tady nejde ani tak o dialog psaný jako řečený (tón hlasu). Korunu tomu nasadila návštěva Derrena v komnatě lady Victorie, která ležela nemocná a napojená na přístrojích v posteli. Dabing řvoucího Darrena uplně zabil a zakopal jakýsi respekt. Respekt a empatii s nemocným členem rodiny, starším člověkem, s původním Black Mirrorem. Bylo tak těžké změnit tón hlasu na nějaký šepot? Osobně mě tahle pasáž vyloženě nasrala. Pokud se takhle choval William, nedivím se že byl prohozen oknem z věže dolů 😀 – nadsázka. 

Panství Black Mirror chátrá už léta, zásah hasičů po požáru tomu ještě pomohl.

Občas pokulhávala logika v časoprostoru. Na Black Mirroru sedí v hale dělníci, venku zuří hustý déšť, tma. Je večer. To si tak v klídku posedávají a najednou je z tohoto rozjímání vzbudí obrovská rána. Ihned je napadá, že by to mohla být nějaká skupinka místních dětí, kteří tu hází dělobuchy. A tak je nenapadne nic jiného, než říct: „Jakto, že ti haranti nejsou ve škole?!“ 

Stejně jako v druhém díle, i zde si zajdeme do muzea.

Ani tady nechybí jemný odkaz na krále hororu Stephena Kinga. Darren: „Myslíte si, že jsem žhář, doktorko?“ Doktorka odpoví: „… máte jen násilnou a podivnou fantazii, Darrene.“ Načež si Darren v tichosti zamumlá: „To má Stephen King taky.“ 🙂

Murray, podnikavec tělem i duší.

Dále bych se rád zaměřil na inventář. Co se předmětů a manipulace s nimi týká, tak pravé tlačítko jej prozkoumá a levé slouží k vyjmutí a používání (kombinování). Inventář zůstává oproti předchůdcům stejný ve svém vyobrazení na spodní liště. Aktivujete jej najetím kurzoru ke spodnímu kraji obrazovky. Když se postupem času začne plnit, slouží k jeho orientaci posuvník doprava a doleva. Citlivost těchto posuvníků je zvláštní, hlavně když se chci dostat na konec inventáře, tak má tendenci se celý inventář vypnout a opětovné najetí zpět je otravné. Přitom by se to vůbec nemuselo stát, když se v pokročilé fázi hry povalují v inventáři různé dopisy, vizitky, papíry, které se pak už k ničemu nepoužijí. V jednu chvíli jsem jich napočítal kolem deseti. Daleko lépe by vypadaly tyhle věci založené v deníku, kam se zapisuje vše, co ve hře pokládá Darren za důležité. 

Pasáž v Hermannově domě

Tahle bichle, se však v úvodu hry nevyskytuje a Darren má zprvu jen pár papírů s poznámkami. Deník získá až po návštěvě policejní stanice a mapu okolí ještě o něco později, při setkání s místní prodavačkou. Soutěž o nejhnusnější mapu v sérii vyhrává Posel smrti III. Tahle zvláštní parodie na Google mapy mě vůbec nechytla za srdéčko, jako ty malované z předchozích dílů. 

Nejhnusnější mapa napříč herními žánry.

Jsou to všechno detaily a já hnidopich, ale v celkovém dojmu se mi tyhle střípky po dohrání stále vybavují. Po letech si zřejmě vzpomenu jen na některé zajímavé pasáže, ale určitě nezapomenu na otravný konec v bludišti a bug, který mi opakoval pasáž těsně před koncem. Musel jsem si stáhnout savy z internetu.

V závěru se totiž vydáte společně s Darrenem i Valentinou do soustavy chodeb, kde budete otevírat a zavírat dveře místností, čímž v některých bude rozsvíceno a vám se tak nic nestane. Právě v téhle pasáži opravdu využijete obě postavy. Špatná volba dveří může zhasnout jednu místnost a hrozící nebezpečí vás zabije. Bylo to otravné i za použití videonávodu. Hlavně když jsem musel cestu absolvovat znova, když jsem zjistil, že v tomhle bludišti zůstal ještě jeden důležitý předmět.

Zmíněné bludiště, soustava chodeb, díky návode 😀

Určitě bych pochválil grafiku i ozvučení. I když mně dabing místy nesedl, v celkovém kontextu se místy jeví o krok dál, jak u předešlého dílu. Je těžké dosáhnout kvality atmosféry prvního dílu, ale některé postavy v Black Mirror III zní lépe, než v dílu druhém. 

Na řadu přichází dělba práce, Valentino, do boje!

Celkově se tvůrcům dařilo navozovat atmosféru vhodnou hudbou v daný okamžik. Někdy to bylo přitažené za vlasy zbytečně a budovala se vážnější atmosféra, než skutečně byla (příchod Darrena do svého hotelového pokoje když na zemi našel dopis – hudba hrála, jako kdyby nás pronásledoval vrah a co nevidět vyskočí ze skříně).

Poznáte tohle místo? Je to kuchyně na panství Black Mirror. Bates se musí obracet v hrobě.

Stejně jako v minulých dílech, i v tomto se nachází nějaké ty minihry a logické skládačky. Ty lze po nějaké době přeskočit tlačítkem, které se objeví v pravém rohu obrazovky. Budete opraváři kopírky, zadumaným dobrodruhem na hřbitově, hrát si s promítačkou a mimo další si zahrajete také jakousi variaci na Space Invanders. Hádanky s postupem času nabírají na obtížnosti, ovšem pořád to není nic vyloženě těžkého a složitého, navíc když je lze po čase přeskočit.

Ve hře se skrývá několik míst, kde jsem se slušně zasekl. Jak bývá zvykem u mé maličkosti, tak jsou to lokace, které spousta dalších hráčů projde bez mrknutí oka. Největší zásek přišel v Hermannově domě, kde jsem se v důlní pitevně zkoušel dostat přes zamčené dveře tak, že si na kahanu vyrobím nějakou výbušninu. Dost tomu nahrávala nalezená knižní encyklopedie o chemii. Každopádně cíl byl úplně jinde. Promítačkou se mělo pohnout tak, aby svítila na dveře a následný hluk měl přivolat našeho věznitele. Ten jakmile otevřel dveře, byl oslněn jasným světlem a na chvíli paralyzován. Bludiště v závěru jsem už nebral jako zásek, ale jako otravnou „minihru“, kterou jsem dojel s návodem celé.

Jak už jsem zmínil o několik odstavců výš, tak v závěru hry si budete moci zahrát za dvě postavy naráz. Zatímco Adrian spí, ujmete se role slečny Antoliniové. Každá postava má svůj vlastní inventář, v něm i své věci, což nutí ve hře kooperovat. Může se někomu zdát, že se závěr takhle povedl, mně to přišlo spíš otravné. Povedené bylo nádherné vyobrazení posledních lokací, hrobky a podobně. Ale je to pro mě prostě obyčejná adventura, která neurazí ani nenadchne. 

Darren a Valentina

Tenhle hamburger mi chutnal, měl jsem hlad. Ale co naplat, když víte, že tomu něco chybělo. A to vědomí, že jste dříve jedli opravdu povedené kousky s velkou přílohou se prostě vymazat nedá. Ze třetího dílu nemám vyloženě dobré pocity, na co bych vzpomínal. I přesto jde o zdařilou adventuru, která neurazí, ale ani nenadchne. První díl zůstává stále nepřekonán. V budoucnu si vyzkouším zahrát také nový Black Mirror, na který jsem zvědavý, co přinese za zážitek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *