Dojmy z hraní: Atentát 1942 (2017)

Úvod do doby

Druhá Světová válka přinesla neuvěřitelné množství příběhů a ještě větší množství ovlivněných životů lidí té doby. Z dnešního pohledu se těžko můžu vžít do té doby, kterou jsme nezažili (nepočítám, že bych tu měl mezi čtenáři pamětníky té doby). Ovšem je dobré nezapomínat zajímat se nebo si přečíst něco od několika autorů (Můj tip: Jan Drda – Němá Barikáda nebo filmové ztvárnění hutné a strašlivé atmosféry té doby – Vyšší princip).

Jednou z mnoha událostí, která ovlivnila životy lidí a celé společnosti byla německá okupace Československa a následný Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Nerad bych se tu moc rozepisoval o tehdejší situaci do detailu, proto ty odkazy.

Příběh rozhovory, postavy a cíle hry

A právě do tohoto období zmaru a strachu o holý život je zasazený děj hry Atentát 1942. Příběh se tu odehrává retrospektivně, formou přímých účastníků a jejich vzpomínek. 

Úvod nás však dostane do roku 2001. To se může zdát podivné, ale záhy vše dostane smysl, protože se vtělíme do role vnuka, který pátrá po střípcích příběhu svého dědečka.

Ten se měl kolem atentátu nějakým způsobem ocitnout a je na nás, abychom se dozvěděli o jeho roli v té době více. Vedlejším efektem se tak dozvíme spoustu dalších informací té doby.

Poprvé do hry

Jakmile jsem spustíte hru, vykoukne na vás strohé menu, které nijak nenadchne ale ani neurazí. To co však můžete vidět v pozadí by Vás mohlo zaujmout.

Na staré černobílé fotografii je tu vyobrazená stará paní a malé dítě. Jedna fotka dokáže v každém evokovat mnohé. Třeba i to, že končící generace předává ve tváři obavy z budoucnosti té mladé, která ještě neví jaké hrůzy je vlastně čekají. Silná fotka.

Menu sice není kdoví jaké, ale účel plní. Lze si tu zahrát buď za ženu nebo za muže. Hru jsem dohrál za vnuka, nemyslím si, že by se příběh větvil jinak, kdybych hrál za vnučku. Ale možná to někdy zkusím a poreferuju v nějaké informačce. 

Každopádně hlavní postava tu vystupuje skoro jako Gordon Freeman. Nemluví, v záběrech jsou vidět jen části těla (ruka šmátrající po telefonu ap.). Takže se o ní nic nedozvíme, ostatně není vlastně pro příběh moc důležitá.

Herní principy

Každý rozhovor se odehrává vizuálně dost podobně. Máte tu natočenou videosekvenci, kdy vás osoba přivítá, pozve třeba do bytu a nad šálkem kávy si povídáte. Z jednotlivých voleb dialogů si tak třídíte a směřujete rozhovor nějakým směrem. Může se stát, že se osoba už nebude chtít dál bavit a další opakování rozhovoru vás může stát minci (k nim se ještě dostaneme), takže je dobré nad volbou trošku přemýšlet.

Někdy se tedy odtajní další kus děje tím, že se v rámci rozhovoru dostanete do vzpomínek, které tu jsou nádherně ztvárněné formou kresleného komiksu. Rovněž se v těchto scenériích odehrávají i některé minihry, za jejichž splnění (není povinné) dostanete mince.

No a teď už se dostáváme k těm zmíněným prašulím. Každá postava, se kterou si popovídáte má určité množství miniher, které hezky zapadají do děje. Pokud tyhle minihry splníte, můžete získat jednu až dvě mince.

Každá minihra má určitý počet mincí, které v ní získáte. Můžete si ji sice zahrát znovu kdykoliv chcete, ale již získané mince znovu nedostanete. Za mince se pak můžete vracet k rozhovorům, které jste vedly špatně. Nebo tam, kde byste rádi vedli rozhovor ještě jiným směrem.

Místní Encyklopedie

Je zřejmé, že se v rámci povídání o válečné době dostanete k tématům, které nemusí všichni znát. Osobně jsem toho spoustu nevěděl. K tomu slouží místní Encyklopedie, která se vždy aktualizuje, pokud se dozvíte něco nového. Za tohle dávám také palec nahoru, je to výstižné, vhodné a psané tak akorát dlouhou formou článku. Můžete si témata třídit podle abecedy, nebo si přímo v rozhovoru klávesou ESC zastavit povídání a mrknout se o čem se to vlastně povídá (potravinové lístky, kultura v protektorátu, Osvětim…ap.).

Všechny nové poznatky vám vyskočí v levém rohu obrazovky v malém banneru (něco jako Steam achievment), na který můžete kliknout a rozhovor se pozastaví. Stejně tak lze již provedené rozhovory přeskočit mezerníkem.

Díky tomuhle přístupu tvůrců je tahle edukativní a zábavná hra dostupná úplně všem. Navíc se díky encyklopedii dostanete také k tipům na filmy, které zobrazují zrovna tuhle dobu.

Ozvučení

Zvuky ve hře jsou dobré, hudba na pozadí umí v komiksových částech hezky vykreslit tísnivou atmosféru. Ve videosekvencích mluví herci srozumitelně, plným hlasem. Vytknul bych jen jednu audio stopu (zní to jak zvonky, nevím jak bych to popsal), která mě při čtení Encyklopedie rušila. Ale upřímně, tohle je hodně subjektivní pohled. Já když čtu, musím mít pro vnímání specifické podmínky 🙂

Zavěr

Jsou tu také nějaké malé chybky, kterých jsem si všiml. Třeba když voláte telefonem Marii Červeňákové (žena, která byla v koncentračním táboře s dědečkem) a chcete si domluvit schůzku, zní odpověď „Zkuste přijít zítra“ hodilo by se spíš „zkuste zavolat později“ 🙂 Něco podobného se objevilo v trošku jiné podobě v dalším telefonátu.

Tentokrát byl na druhém konci telefonu Egon Mareš, který zvolal „dobrá dám si vás na hlasitý odposlech“, Načež se pak filmová sekvence soustředí na sedícího Egona v křesle, který se pohledem kouká před sebe, jakoby mluvil s někým v místnosti, což nepůsobí moc důvěryhodně, když má před sebou položený telefon.

Herecké výkony i hlasový projev postav je dobrý. Možná trošku profesorský, což ubližuje trošku uvěřitelnosti. Tím samozřejmě nic nechci shazovat. Jen chci říct, že u herečky z Titanicu vyprávějící svůj životní  příběh, jsem se bez váhání rozbrečel jak byla uvěřitelná 🙂

Doba nebyla jednoduchá

Líbí se mi, že se hra ve svém vyprávění dotkla i tématu schvalování/neschvalování atentátu. Z dnešního pohledu si každý může myslet mnohé. Lidé, kteří vnitřně nesouhlasili s atentátem si zřejmě domýšleli následky a represe, kterých se jim dostane. Nikdo by však nečekal, že se zrůdnost rozroste až do takových rozměrů – srovnání Lidic a Ležáků se zemí. Stejně tak ti, kteří jej schvalovali, měli už dost toho útlaku a toužili po nějaké odplatě.

„Z hlediska Vyššího principu mravního…. vražda na tyranu není zločinem!“

Hra na databázi herh

Autoři pracují na pokračování

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *