Deník hráče #06: 7 days to die (7.den)

Zatímco jsem se po minulé deníkové vsuvce mohl kochat svou stavbou, bylo na čase začít přemýšlet, jestlipak se první Bloodmoon dostane přes můj příkop. V přední části domu u vchodových dveří byla jáma dost dlouhá i široká. Ovšem zadní strana nebyla až tak dobře bráněná. S touhle myšlenkou jsem se na počátku sedmého dne vydal na blízkou poušť posbírat nějaké ty Yucca Fruity, kukuřici a další suroviny. S hlavou plnou zednických myšlenek jsem si však nedával pozor, když se v okolí objevil vlk. Ze zedníka stal se dlaždič a já přišel o všecko, když mě tahle chlupatá zrůda překvapila ze zálohy.

Vlk velkej jak medvěd, nebylo moc času vyměnit si romantické pohledy a vizitky :/

Inu věci se povalovaly v batožině a já se spawnul na mé postýlce. Jedna věc se musela nechat, vak s věcmi se nenacházel příliš daleko. Po téhle neblahé zkušenosti, kdy mě ještě na posteli pálila rána od zubisek chlupaté obludy jsem si raději počkal, až se rozední a já uvidím potencionální nebezpečí dřív, než ucítím smrad z jeho chřtánu.

Sběr se v noci opravdu vyplatil…

Mezitím jsem si vylepšil některé vlastnosti jako armor crafting nebo miscrafting, vyrobil si další sekerku a vylezl na střechu domku abych mohl pozorovat východ slunce. Spolu s ním se přišla na můj hrad podívat Screamerka, tedy uřvaná slečna, která svým hláskem dokáže přivolat i další kamarády. Inu, to máte tak, když si uspořádáte párty a začnou se tam srát lidi/nemrtví, které nikdo nepozval. Naštěstí jsem se s holou zadelí nemusel s touhle samozvanou holčinou zabývat. Na řvaní neměla náladu a rovnou se napíchla na kůl.

Where is Waldo? Najdi Screamerku.

Psala se už pátá hodina ranní, sedmého dne. Vydal jsem se vstříc místu, kde mi zůstal můj batůžek. Když jsem se blížil zahlédl jsem vlka. Zůstal jsem stát a jal se pomalého couvání. Nebyl ode mne příliš daleko, ale stihl bych utéci. Chlupáč chodil kolem toho batohu, jako kdyby si chtěl ze mě udělat srandu. Když se můj zorný úhel pohledu na malou chvíli odvrátil od předmětu výpravy, všiml jsem si po stranách dalších dvou vlků. Řka: „Vy ku*vy chlupatý, co mě tu obkličujete, já se vrátím!“ 😀

Jak tam vyčůraně čekají a pomaličku mě z obou stran obkličují…

Dílem velké náhody jsem se pomalém couvání vydal zpět k domu a zaslechl jak se ta skupinka vlků ke mně rozběhla. Bylo na čase vrátit se k myšlence na začátku tohoto článku. S nohama na zádech a vrtulí v zadku jsem utíkal tak rychle domů jak jen to šlo. Přeskočil jsem propast a čekal jak bude účinný výkop s bodáky. Vlci padli jeden po druhém, když si sami naběhli do pasti. Rozhodl jsem se vydat pro batoh s věcmi, který tak už nebyl hlídán. Místo abych se vydal rozumnou cestou, pokusil jsem se rychle skočit za příkop, nabodl se a vykrvácel. Díky tomu se můj tamní batoh s vlky despawnul a objevil se ten nový, prázdný, aktuální, hezky v příkopu u mého domu.

Milé děti, nikdy neskákejte nahatý přes příkop na boso. Může se vám smeknout noha a dopadnete jako já.

Se skřípajícími zuby a vytočen svou vlastní blbostí jsem se vykašlal na výpravu a jal se úprav mého přikopu okolo celého domu. Postavil jsem hezký bílý dřevěný plůtek kolem dokola, vysázel nějaké stromy, vystavěl další bodáky a v blízkém okolí domu něco potěžil surovin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *