Deník hráče #04 : 7 days to die (3.den)

Druhý den se zívajíc pomalounku oddával podřimování. Bylo toho na něj už moc a tak brzy usnul. Na scénu přišel tedy den třetí. V brzkých ranních a tmavých hodinách se nedělo nic proti plánu. Kopal jsem příkop a sem tam pobil nějakého kolem jdoucího, plazícího či jinak se přemísťujícího zombíka.

Občas se cosi mihlo kolem domku, třeba plazivec snaživec

Stával jsem se postupně vlastně elitním zabijákem nemrtvých. Bez hnutí jsem masil jednoho bezdušáka za druhým. Postupně se začalo rozednívat. Umístil jsem nějaké ty bodáky a omrknul jsem své schopnosti k vylepšení. Jako zkušený kopáč a zabiják jsem získal nějaké body k rozdělení do dalších vlastností.

Je třeba je pořádně…nakopat..

Za důležité jsem považoval Construction Tools, kde jsem po vylepšení získal další procento navíc k zrychlené těžbě a ničení bloků. Postupně se úplně rozednilo. Ve dne se toho dá spoustu udělat, takže hurá na těžbu. Ranní dvouhodinovka vypadala asi takhle. Natěžit dřevo, zaběhnout pro vodu, převařit vodu, sníst Yucca Fruit a zase hurá na dřevo. Bez bodáků se prostě neobejdu.

Kuty kuty, ťuk, ťuk, každý tes přidá 3 – 5 dřeva

Zatímco jsem si minecraftově kutal, syslil suroviny a měl radost jak budu v okolí znám jako dřevařský magnát, objevila se tu menší skupinka nezvaných hostí. Úlek byl na místě, protože se mi vkradli do zad. Skupina asi patnácti nomádů mě vyděsila natolik, že jsem začal utíkat co nejdál a schoval se za jeden z kamenů vzdálený několik stovek metrů od domu.

Někdo pláče za kamenem, přišel jsem mu na pomoc..ehm..

Vesměs jsem jen plakal a proklínal svět, občas vykoukl a zjistil, že ta skupinka po mě vlastně vůbec nejde. Jen se prošla přes můj dvorek a pokračovala v krasojízdě. Tvářil jsem se jako udatný rek a útočným máváním sekerky na kilometry vzdálený dav jsem je ujistil, že tu byli naposledy!

…smrk…smrk…. a už se tu neukazujte!

Vzchopil jsem se. Posbíral po zemi odhozené předměty při útěku a svou sebeúctu. Bylo na čase se na podobnou vlnu připravit a počítat s ní. Takže jsem dokončil příkop kompletně okolo domu a začal vyrábět bodáky. Slunný den se začal měnit v prochc… pršenou mlhu, kde je vidět sotva na krok. Naštěstí se žádný zombík o můj život nepokoušel. Takže opět těžba a rutina se opakovala. Vylepšil jsem Mining Tools a Construction Tools. Abych se vyhnul depresím a syrovosti okolního světa, postavil jsem si okolo domku nádherný bílý rodinný plůtek.

Příkop čeká na umístění bodáků

Začalo se stmívat. Z hluboké trávy se vynořila zombice, která svým křikem probudila dalších dvacet kamošů.  Bylo mi jasný, že pro příště musí tuhle krásku pozdravit šípem jako první. A to dřív, než začne ten svůj hysterický řev. Screamerka jedna ušatá. I přes tuhle vlnu přivolaných zombie se můj příkop jevil jako velice účinný. Když už jej nějaký nemrtvák přešel, poničil bodáky, tak se zasekl na mém rodinném plůtku a tam už jsem se o něj postaral. Bylo však více než jasné, že příkop musím rozšířit. A to minimálně trojnásobně.

Cheche, chásko nepodařená! Bodáky překonáte, ale rodinný plůtek, na ten jste krátcí!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *