Sky Hill (2015)

V posledních letech pozoruju, že mě hodně oslovuje žánr survivor s otevřeným světem a kraftícím systémem. Hráč je vyplivnut na neznámém místě a je jen na něm, jak se o sebe postará. Proto docela zbystřím, když se zase nějaká ta survival hra ojeví na Steamu. Koumu hned několik aspektů. Tím prvním povětšinou bývá kolonka ohlasů a zasazení hry. Když mě zaujme, přemýšlím jestli je můj hardware vůbec schopný hru spustit a pak se podle ceny rozhodnu.

Sem tatm si lze užít nějakého směnného obchodu

Jednou takovou záležitostí, u které jsem váhal a nakonec ji dal šanci byla třeba Ylands. Ale o ní si tu dnes povídat nebudeme. Velká část mé sbírky her na Steamu pochází ze Score, kde si pomocí klíčů aktivuju každý měsíc několik her. Před nedávnem jsem si takhle pořídil hru Sky Hill. Když jsem si přečetl, že jde o survival záležitost, nelenil jsem a hned ji věnoval několik hodin hraní. Myslím si, že hra měla potenciál, i když je vyobrazena pouze v 2D kulisách. Bohužel ji zabilo hned několik aspektů (random objevování věcí a délka). Ovšem na první i druhé zahrání se dá řici, že Vás hra zabaví. Pojďme to vzít popořadě.

PŘÍBĚH

„Ahoj, jmenuji se Perry Jason. Jsem movitý. Bydlím v luxusním hotelu Skyhill. Rozvaluju si svůj zadek ve VIP pokoji a mám celé patro jen pro sebe. Navíc mám výhled z posledního patra na celou metropoli. Ruch ulice a motory aut ze silnice sem nahoru nemají šanci dolehnout. Půjdu spát a ráno se vzbudím do světové apokalypsy. Aby taky ne! Na recepci se nelze dovolat a já jdu spát bez večeře! Takové chování bez obsluhy si nenechám líbit! Zítra ráno se vydám na recepci. Na druhý den jsem se rozhodl jít do výtahu, seřvat dole personál a… v tom na mě zaútočil člověk nevábného vzhledu s nožem v ruce s hnijícím odérem a vražedným pohledem. Zřejmě je fakt něco v nepořádku.“

Klasický inventář. Vlevou jsou seřazené nějaké audio nahrávky a dopisy, které jsem cestou nacházel.

Jednoduchý příběh nám byl nastíněn. Hráče tak čeká daleká cesta v kůži hlavního hrdiny stopatrovým komplexem dolů. Svět totiž zastihla nákaza, doslova přes noc se snížila populace lidí na minimum a tak se stal Perry jedním z několika málo přeživších lidí na světě. Hra začíná ve VIP pokoji, který se nachází jako sté patro luxusního věžáku Sky Hill. Našim úkolem je sejít dolů všechna patra a dostat se ven. I když se nabízí otázky, co vlastně dole budeme v zamořeném městě dělat, když se k nám nákaza nahoru nedostala.

Když jsem hrál Diablo I poprvé, vypustil jsem Butchera a nechal ho volně pobíhat po kobkách. Tenhle se však nehne ani na krok.

Hra je složená z několika důležitých prvků, které se Vám však vryjí rychle do paměti. Předně každé patro je soustava dvou pokojů a chodby (jdete po schodech nebo výtahem). Co se v nich nachází zjistíte až při vstupu. Můžete tu potkat různé zombie variace, mutanty, postupem hrou narazíte na nová stvoření, ale také se tu povalují důležité předměty a jídlo. To se zvolna dostáváme k zásadnímu prvku hry. Z obrázků povalujících se okolo je zjevné, že jde o hru vyobrazenou ve 2D. Vstup do každé místnosti ubírá hlavnímu hrdinovi jeho body pohybu – jídlo. Při několikerém rozehrání na střední obtížnost jsem se naprosto random dostal jednou pouze do 70. patra a jindy dokonce až do 50. patra. Věci jako lékárničky a jídlo se tu zobrazují naprosto náhodně, takže při jednom hraní můžete velice rychle zemřít na hlad nebo vykrvácet.

HLAD A VAŘENÍ

Na začátku hry (pokud ji nehrajete poprvé) máte možnost většího výběru různých perků, které usnadňují postup ve hře. Já nejraději využil -50% úbytku ukazatele hladu. Hlad je tu vyobrazen jako zásadní jednotka pohybu, protože hra se v tomhle smyslu chová jako tahovka. Pokud vlezete do místnosti (nebo o patro níž po schodech) automaticky se sníží ukazatel hladu o jeden bod (s bonusem pouze o půl bodu). Vesměs se ani nevyplácí ve hře nějak taktizovat, nebo dokonce některá patra vynechávat, když se vám jídlo v různým místnostech vyskytuje náhodně. Navíc se tu můžete také jídlem přiotrávit (tenhle „bonus“ lze získat také po útoku některých zombie a pokud nemáte potřebné léčivo, vykrvácíte).

Postupně jsem začal svoje zbraně vrstvit. Od té vývrtky už uběhlo moře času.

Po cestě níž a níž je navíc vhodné opravovat elektrické rozvody, které jednak rozsvítí několik pater, lépe tak vidíte, ale hlavně opravíte tak výtahy. Ty jsou nedílnou součástí celé hry. Nelze totiž výtahem projet zpět do svého pokoje přes neopravená patra. Takže je třeba tohle kutilství provádět všude. Sice Vás to bude stát body hladu, nebo některý předmět v inventáři (který jde rovněž vyrobit v našem VIP pokoji). Tím jsem trošku nakousl fakt, proč se vlastně vracet do našeho luxusního pokoje. Je tu totiž postel, crafting table a sporák. Všechny tyhle věci lze upgradovat a získáme tím rozšířené možnosti receptů. V posteli se lze léčit, ovšem způsobem takovým, že obětujeme hlad na úkor zdraví. Tudíž je dobré jít spát najezený. Na sporáku si můžeme uvařit jídla, která by běžně mohla způsobit otravu. Syrové maso upečete, namažete si chleba, uvaříte polévku nebo namícháte koktejl. Na ponku si pak můžete sestavit třeba lékárničku, nějaké součástky, které jsou vhodné k opravě výtahů či zbraně.

Tahle potvora se skoro nevejde do místnosti! :O

ZBRANĚ, OBTÍŽNOST, SOUBOJE

Jak už jsem zmínil někde nahoře v souboru těch poskládaných písmenek, hra má několik obtížností. Rozehrál jsem ji poprvé na střední a po několika nezdarech jsem si mohl poznamenat několik zajímavostí. Tak třeba na samotném začátku, když najdete první zbraň, je docela důležité aby byla účinná. Jinými slovy, na samotném začátku nacházíte tři druhy zbraní – kuchyňský příborový nůž (dá se), dřevěnou tyč (dá se), vývrtku na víno (absolutně debilní zbraň). Pokud budete procházet první patra s vývrtkou, tak pár nepřátel sejmete, o tom žádná, ale už v nějaké 87 patře budete na umření a se zakrváceným ksichtíkem hledat marně lékárničky. S nožem to také není hitparáda, ale je to o hromadu lepší. Vaše postava získává po každém boji body zkušeností a za ty se dají vylepšovat nějaké základní prvky jako síla, rychlost a tak dále.

Opuštěná monitorovací místnost. Vždyť je apokalypsa, kdo by tvrdnul v práci! Achievment unlocked.

Některé tyto schopnosti je dobré vylepšovat rozvážně. Tedy když už máte hru najetou a víte kolik bodů dané vlastnosti se hodí třeba k tomu, abyste uměli zacházet s katanou – což byla moje oblíbená zbraň. S ní už byl postup podstatně snazší, než s podělanou vývrtkou v ruce. Když byla řeč o inventáři, nepodařilo se mi jej během hraní zaplnit, takže zřejmě bude velkokapacitní. Zbraní je tu dostatek a postupně si lze při dalším znovu hraní vyzkoušet i jiné kousky. Na střední obtížnost jsem nikdy nedošel do přízemí, vždycky jsem se dobelhal okolo třicátého podlaží a zmíral hladem. Když jsem vyzkoušel tu nejlehčí obtížnost, všiml jsem si několika rozdílů. Tak třeba nepřátelská monstra mají zhruba o čtvrtinu menší životy, mé hity jsou účinější a pokud jsem nebyl příliš hrr a občas se zajel výtahem do pokoje vyléčit, neměl jsem problém dokončit hru.

Nepřátelé se tu vyskytují zhruba od 98 patra čistě náhodně. S tím, že čím jste níže, potkáváte stále silnější protivníky. Soubojový systém je naprosto jednoduchý, vždyť se celá hra ovládá pouze myší. Jakmile vlezete do místnosti s nepřátelskou potvorou či potvorákem, proběhne souboj na tahy. Z dané lokality a souboje lze utéct, ovšem je dobré si útěk rozmyslet, protože Vám bubák uštědří několik ran navíc. Ono není příliš rozumné se ke krvelačné bestii otočit zády. Samotný souboj probíhá ve dvou režimech. Buď klikáte random na vyobrazenou bestii a nebo si můžete zapnout režim míření. V něm se můžete trefovat svými útoky na dané partie obludy (hlava, trup, ruce, nohy, pařáty atd.) z nichž má každá určitý procentuální úspěch na zásah. Když obluda padne, získáte body zkušeností nebo nějaký předmět.

Tenhle režim mi vyhovoval více, mohl jsem si sám vybrat, na kterou část potvory zaútočím. Mělo to však efekt oproti random klikání?

ZÁVĚREM

Co by hře slušelo? Rozvinutější crafting, celé město, kde bychom lozili do několika takovýchto mrakodrapů, rozvinutější síť mrtvoláků a potvor. Bylo mi jasné, když jsem procházel vstupními dveřmi ven, že je konec hry. I přesto jsem trošku doufal, že nebude. Prošel jsem tedy všechna patra, pročistil místnosti, vracel se do VIP pokoje. Tam jsem na kraftícím stolku zjistil, kolikero zbraní vlastně lze vytvořit, ale už je není na co a na koho použít. Tohle mě vcelku mrzí. Jinak jde o solidní klikačku, která určitě zabaví. O tom nemůže byt žádných pochyb. Strávil jsem u ní při prvním hraní bezmála čtyři hodiny. Možná někdy vyzkouším hru dohrát na střední obtížnost. Ale to zas až za nějakou dobu. A co vy, znáte Sky Hill? Hráli jste ho? Napište mi pod článek Vaše pohledy či zkušenosti se hrou.

Závěr hry zahalen tajemstvím! 🙂

2 komentáře

  1. Clous

    Zkoušel si The Forest? Už to vyšlo jako hra.

    Odpovědět
    • Hellhouse

      Zatím ne, ale už ji mám dlouho v „seznamu přání“ na Steamu. Vypadá dobře, jen se obávám, jestli mi v nějaké variantě s nízkými detaily vůbec půjde.

      Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *