Alcatraz (1992)

Je na čase pohnou vodami, které na svých vlnách přináší mé vzpomínky na staré hry, které mě provázely v útlém dětství. Byla to doba, kdy se každá hra hrála bez ohledu na to, jestli to byla blbost nebo ne. Prostě jiná nebyla a tak se mastila dokud člověk nezblbnul a neznal každou pixelovou píď herních obrazovek do detailu. A pak? Hrál to zas a znovu. Krásná to doba bez tutoriálů a vodění hráče za ručičku. Náhodným bušením do klávesnice se postupně zjišťovalo, jak se hra vlastně ovládá. Ach ty radosti z objevování, o ně jsou dnešní hráči ochuzení. Ale nebudu tu žehrat nad dobou dinosauří a půjdu k věci. Chce to vícero psát o starých hrách, které jsem měl, nebo mám stále v oblibě. Po dlouhé době se tak i tady na mých stránkách vracím ke kořenům, k starým hrám.

Citové výlevy

Dnešní kousek určitě spousta z Vás bude znát. Jak už jste z nadpisu vypozorovali, jde o hru Alcatraz. Ve své době to byla hojně rozšířená záležitost na počítačích ve školách a u mých kamarádů. Těžko se dnes chytnu nějakého přesného roku nebo data, kdy jsem hru viděl poprvé, ale je možné, že se můžeme zaměřit na první půli devadesátých let. Tehdy ve mě zanechala hodně dobré pocity. Vždyť tu jde dělat toliko věcí, navíc se to dá hrát i ve dví. Pojďme se vrátit na začátek a řekneme si něco k příběhu a k místu jeho zasazení.

Okénko do historie

Alcatraz je ostrov, který se nachází v Sanfranciském zálivu v Kalifornii, kde se rozpíná zhruba dva kilometry od pobřeží. Dnes je turisty vyhledávanou destinací hlavně díky věznici, která svoji nejvyšší slávu zažila v letech 1934 – 1963. Věznice, kde si odseděl trest třeba slavný Al Capone, se proslavila svou nedobytností a také tím, že možnost útěku byla prakticky nulová. I přesto se to několika nešťastníkům povedlo. Ale daleko se však nedostali. Pokud nebyli přímo zastřeleni na útěku, utonuli zpravidla pod tíhou ledových a nevyzpytatelných vln oceánu. Po kulturní vložce se vraťme zpět k příběhu hry zmíněné v nadpisu.

  • V současnosti je ostrov Alcatraz významnou historickou památkou a velmi navštěvovanou turistickou atrakcí. Kromě samotné bývalé věznice se zde nachází též zbytky původního vojenského opevnění a nejdéle fungující maják na západním pobřeží USA. Správou ostrova je od roku 1972 pověřena federální agentura NPS (správa národních parků), jelikož Alcatraz je útočištěm kolonií mořských ptáků a jiných vzácných živočichů.

zdroj: wikipedie

Příběh hry

Na tomhle odlehlém ostrůvku se usadil kulišácký drogový kartel, který zřejmě usoudil, že pod svícnem je největší tma. Tomuto nekalému podnikatelskému záměru tu šéfuje Miguel Tardiez. Hra nás zasadí do role dvou vojáků U.S. Navy (vojenské jednotky amerického námořnictva) Bird & Fist. Cílem celé operace je vylodění jednotek na ostrově, nalezení dokumentace, zničení varny drog a zajištění Miguela Tardieze.

Ovládání

V praxi se tedy ujmete vybraného hrdiny a začnete postupně plnit jednotlivé úkoly. Aby toho nebylo málo, musíte se vejít do časového intervalu, pomocí kterého tak hra rozčísne, zda jste byli v misi úspěšní či nikoliv. Do dvou hodin se totiž chystá odlet vrtulníkem z ostrova. Sranda je, že při mém prvním hraní jsem nebyl schopný vůbec dojít do druhé mise (narozdíl od té první, kdy hru vidíte pohledem z boku jako u plošinovky, v té druhé se hra přepne do 3D a ovládání je jiné. Ale nepřátelé po vás jdou, takže není mnoho času na tutorial). Po čase, kdy jsem se do ní dostal, jsem se nechápavě od hry odvracel, protože jsem nedával to ovládání. Na něj si musíte zvyknout jedině neustálým opakovaným hraním. Nakonec si však zvyknete. Poté se  vám dostane pod ruce skvělá herní záležitost. I když někdy kostrbatá a drsná. Ještě pak zbývá překlenout třetí úkol a tím je vyšplhat se na střechu věznice a slanit se dovnitř. Osobně jsem tuhle úroveň nikdy nehrál, ale soudě podle manuálu, nabídne také trošku jiné ovládací prvky.

  • Zajímavost: Ve druhé misi, kdy proniknete do jedné z budov se hra přepne do 3D. Procházíte chodbami, kde pobíhají nepřátelé a vcházíte do jednotlivých místností, kdy nevíte kdo na vás číhá, narozdíl od chodeb je nevidíte na minimapě. Pokud budete hru hrát poprvé, dojde vám, že pohyb šipkami v koridoru není úplně obvyklý. Zvyknete si. Ale pozor na střílení. Máte sice nekonečno nábojů, ovšem je tu možnost střílení do tří směrů před sebe. K jeho změně je potřeba podržet mezerník a poté šipku na požadovaný směr.

Hlavní obrazovka hry je rozdělená do splitscreenu (je to hlavně pro možnost hraní hry dvěma hráči). Na samotném začátku se tedy armáda vylodí a vy se ujmete buď Birda nebo Fista. Postava se pohubuje standartními šipkami doleva a doprava, umí skákat formou kotoulu a schovávat se ve vybraných místech za překážky nebo do stínu. Na efekt to vypadá parádně. Jako ninja splynete s okolím a pozorujete, jak nepřátelé tupě pokračují cestou dál a vás si ani nevšimnou. Ovšem tenhle efekt je vcelku zásadní prvek hry. Po cestě v soubojích s nepřáteli si totiž můžete nasbírat různé zbraně (začínáte pouze s devíti vrhacími noži), všechny můžete používat, ale přezbrojení lze provést právě jen v krytu.

Takže v praxi vypadají první kroky ve hře tak, že se vydáte pobít několik nepřátel po cestě, posbíráte co se dá a v krytu si pak vesele přezbrojíte na vámi požadovanou ideální zbraň. U mě vede v začátku kulomet a plamenomet. Každá zbraň má však limitovaný počet devíti nábojů.

Zbraně, nepřátelé, gameplay

Jak už jsem zmínil, na začátku se vrhnete na své nepřátelé jako cirkusový vrhač nožů, což může znít dobře, ale mě to s nimi moc nešlo. Povalující zbraně a náboje z padlých nepřátel sbíráte pomocí šipky dolů, ale musíte včas, protože za chvíli zmizí. To by zas tak nevadilo, protože nepřátelské jednotky se tu respawnují a útočí na vás čelem a nebojí se aní útoku ve vlnách zezadu. Pokud hrajete hru pro jednoho hráče, ovládáte postavu na horní části obrazovky, můžete se do spodní části podívat, co se děje v místě vylodění (zpravidla zjistíte, že se blíží skupinka nepřátel a můžete být připraveni).

Jednotlivé zbraně mají svá specifika. Na začátku s noži se nevyhnete soubojům pěst na pěst. Vzduchem budou lítat granáty, kterým jen tak neutečete, takže je dobré se vydat do protisměru hodu granátu. Sice je granát epesní fajnovou věcičkou, když jej máte v inventáři, ovšem je to trošku hra s ohněm. Jediný moment, kdy jsem jej využil a nezabil tak sám sebe, bylo místo s plamenometným hnízdem. Je to dáno tím, že nepřátelé jsou stále v pohybu vaším směrem, takže pokud vrhnete granát, většinou vybuchne po nějaké chvíli a vy mezitím (nemůžete přepnout mezi zbraněmi) bojujete pěst na pěst nebo si házíte granáty pod nohy.

Outro

Závěrem je třeba říct, že jako všechno tady na webu je pouze můj subjektivní pohled. Proto považuju hru Alcatraz za herní záležitost, ke které se rozhodně rád vracím, i když v mých očích není zrovna jednoduchou hrou, dokáže zabavit i dnes. Splitscreen „multiplayer by mohla být vcelku sranda 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *