Deník hráče #02 : 7 days to die (1.den)

Zatímco jsem přemýšlel, co všechno může přinést ta slitá plocha plná opuštěných paneláků, nenechal jsem nic náhodě a vykraftil si luk. Právě díky předchozímu dlouhému sbírání všeho možného a probírání hnízd, jsem se mohl zásobit dostatečným množstvím střeliva pro svou novou střelnou zbraň (šíp – kamení, dřevo, pírko).

V dáli se blíží pěškobusem motorkář, drsný jako smirkový papír

Čas prvního dne se blížil k deváté hodině ranní. Vybaven zbraněmi jsem sebral veškerou odvahu a opustil savanu. Doufal jsem, že cesta do civilizace mi přinese spoustu zajímavých předmětů, které už nikdo nepotřebuje a válí se tu jen tak zbůhdarma. Své kroky jsem zakotvil v koridoru asfaltové silnice a mířil k nedalekým stavením. Po cestě na mě pořvával motorkář, který už evidentně „road to Hell“ podstoupil v plné polní. Sice chvíli trvalo, než jsem ho zdolal, ale dropnul mi ocelový nůž.

Rodinný domek na pevných základech. Zabydlím se tu?

Obecně platí, že zpočátku ve hře nemám žádné zkušenosti a můžu tak kraftit pouze kamenné nástroje. Zkušenosti získávám postupně vlastně jakoukoliv činností. Když budu neustále mlátit sekyrkou do stromů a těžit dřevo, zlepší se mi po nějaké době automaticky schopnost ovládat lépe ruční „nářadí“ (+1). Z toho plyne, že vytvořím odolnější nástroje a nebo zrychlím těžbu. Navíc z každých činností se pak získávají další body, které si můžu rozdělit do opravdu rozsáhlého systému vlastností k vylepšení. Takže i když nebudu rozdělovat žádné přidělené body a budu ve hře pobíhat, zlepší se mi tím automaticky +1 k vlastnosti Atlethics – lepší výdrž při běhu ap.

Vůbec železné a ocelové nářadí a předměty jsou v začátcích jako dary z nebes. Obyčejně si lze vykraftit nůž z kosti, které dropují ostatky zombíků a nebo ulovená zvěř. Z ní si vyrobím lehce nožík, který se sice po pár užití rozpadne, ale je to pro začátek důležitý předmět pro získávání kůže a masa z ulovené zvěře. Nebudu se dále rozepisovat k čemu je dobré maso, protože by se na další odpovědi nabalovaly další otázky. Všechno si postupně objasníme v dalších dílech. 

Skrčit se a přikrýt! Vlastně to je něco jiného. Tady platí záhlavkuj a couvej!

S čerstvě získaným nožem v kapse jsem si to štrádoval na kopec, kde se čněl několikapatrový panelák. Doufaje, že se přede mnou rozprostře obrovská metropole, jsem se rozhodl svůj krok vstříc zvědavosti uspíšit. Na kopci stál zmíněný panelák a zděný rodinný domek. Postupně si na mě sedala uvědomnělost, která mi radila, abych se začal chovat obezřetně. Před garáží domku si pochodovalo divoké prase. V začátcích hry, jsou pro mě největším ohrožením právě zvířata. Poučen několikerými pokusy, kdy mě tohle stvoření během pár vteřin rozcupovalo tak, že ze mě zbyl jen batoh, jsem si hlídal mírný odstup.

Koukněte se pořádně. To je ale prase. Možná je nalité a jde si sednout za volant. dyť povídám, prase je to!

Zatímco mé zorničky strnule pozorovaly divoké prase, které se stále motalo před garážovými vraty a mělo ze mě evidentně srandu, sluchadlům přišly podivné zvuky skřeků za mými zády. Ano zombík se chystal k útoku ze zálohy, ovšem hrstka posledních šípů mu ukončila život po životě. Savana měla kouzlo v tom, že na každém horizontu šlo vidět zombie a nebyl problém se připravit. V civilizaci políbené všudypřítomným zmíráním to však nebylo tak jednoduché. Hlavně v rodinném domku, do kterého jsem se začal slušně dobývat.

Deset dvacet Shelley Duvallová za kredencem!

Dvakrát jsem zaklepal a jednou zazvonil. Nikdo neotvíral, tak jsem slušně vešel rozštípanýma dveřma a připadaje si jako Jack Nicholson se samozvaně pozval dál. I když za dveřmi nebyla hned koupelna, postávaly tam dvě zombice. Ty co vyprázdnily ulice. I když mám vyplé běhání u zombíků, v interiérech s nimi bývá kříž i když nejsou rychlé. Nejlepší je jedné provokativně nasadit záhlavek a s nohama za ušima mazat před barák a čekat až si vyjde z domu pro nášup. Nehledě na to, že v domě je spousta neprobádaných míst a může na mě zaútočit další stvoření čelem přímo do zad 😀

Poslední přeživší dáma. Nechodí dveřma, ale oknem!

V roli úklidové čety se mi vedlo dobře, systém facky a útěku ven se vlastně zdál jako bravurní krok. K němu jsem ještě přidal ničení nábytku. Díky tomu se v zdánlivě tiché vedlejší místnosti probudila další zombie. Dům jsem vyčistil, vybrakoval suroviny z kredenců, poničil nábytek v obýváku, vyčůral se na … ne to jsem vlastně ve skutečnosti nedělal.. ehm… Po téhle relativně akční události se mi moc nechtělo prozkoumávat panelák. Přihrál tomu i fakt, že jsem měl plný inventář, hlad a žízeň.

Ze začátku se má postava chová jak malé nedochůdče. Má stále hlad a žízeň, nevydrží dlouho běžet, unaví ji jakákoliv delší práce a podléhá co chvíli nějakému zranění. Proto je dobré, co nejdříve rozdělovat získané zkušenostní body do vlastností, které snižují hlad, zvyšují staminu a snižují její pád ap.

Ty ptáku pitomá! Áno, mám tu železnou sekeru, našel jsem ji v jednom vraku auta. Ha! a v článku o tom není ani zmínka!

Pohrával jsem si s myšlenkou, že se v tomhle vystěhovaném domku plném zombie dam, ubytuju na delší dobu. K vystřízlivění došlo dost brzo. I když jsem měl v inventáři dvě pivka, které mi dropla zřejmě majitelka domu, nebyl v okolí nikde zdroj vody. Těžko bych se takhle na půl dne vypravoval z domu pro vodu a zpět. Toulal jsem se tedy savanou a sbíral Yucca Fruit. Rostly tu volně, ale také je dropují kaktusy. Říkal jsem si, že si jich nasbírám spoustu do zásoby ať se můžu vydat na dalekou pěší tůru.

Z mého rozjímání mě na zadek posadil divný skřek. Lekl jsem se, poskočil kupředu a hledaje zdroj kolem sebe se mi podařilo nalepit se na blízký kaktus, což můj zmatek podpořilo ještě víc. Scénku jako z nevydařené grotesky zakončil pohled na oblohu, odkud na mě útočil Sup. Se získanou radiací od jeho útoku jsem si poradil antibiotiky, které jsem měl v inventáři. Bylo to kruté zjištění. Bezpečno opravdu není nikde. Nebezpečí číhá venku, v domech, jeskyních, na nebi a dokonce i ve vodě. Zvláštní pocit, když si zajdu k řece napustit vodu do sklenice a rázem z vody vyjde zombík.

Bude peří, bude mamon, seknu tě po zobáku, tu hnusná tlamo!

Nelenil jsem a prozkoumávání hodil za hlavu. Bylo třeba se poohlédnout po jiném stanovišti, kde se budu moci bezpečně ubytovat a vybudovat „základnu“. Následoval jsem záhyby silnice, které mě vyvedly až z pouštního biomu do toho „normálního“. Konečně zeleň, tráva, stromy, jeleni a medvědi. Začalo se stmívat, den se chýlil ke svému konci. Čas psal devátou hodinu večerní a já proběhl dalším malým městem. Odtud bylo krásně vidět na dolinu, která sousedila s vodou a hlavně v dáli jsem zahlédl dům na samotě. Takhle z výšky se jevil jako můj rodný dům. Uvidím až přijdu blíže.

Zde je země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající… Teda až za tím dalším kopcem doleva a kus cesty po svých.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *