O existenci hry, která by simulovala život téhle výstřední postavy carského Ruska, nemám žádné potuchy. Ovšem o jeho životě se dají získat několikeré informace a pohledy mnohých stran. K tomu poslouží i jiné médium jaké zveme knihy. I proto jsem se rozhodl, že na svém webu budu prezentovat také je. Ty, které jsem si přečetl a vypíšu si tak svůj dojem z nich právě sem. Mám rád různorodé žánry témat, o kterých si rád přečtu. Ovšem literatura faktu a historie dost často vítězí. Dnes se tedy podíváme trošku na dílo Norberta v. Frankensteina.

V první  řadě bych chtěl upozornit, že si budu psát tak, jak se mi líbí a jak mi prsty ke klávesnici přirostly. Ostatně, na to už byste mohli být zvyklí 🙂 Ještě než začnu, můžu se Vám pochlubit o mé přítomnosti na databázi knih (obdoba databázi her), tam si své progresy v oblasti čtení tak nějak zaškrtávám. To jen pro ty, kteří by toužili po dalším stalkingu mé osoby na alternativní sociální síti. Tak a teď se postupně pojďme vrhnout na téma knihy.

Kdo byl Rasputin?

Pro začátek použijme několik důležitých údajů z wikipedie. Tedy Grigorij Jefimovič Rasputin se narodil 9.ledna 1869 v městě Pokrovskoj a svět opustil nesvévolně 17. prosince 1916. Data narození se mohou lišit. Záleži jaký užijete kalendář (Grigoriánský – Juliánský). Rasputin vyrůstal v rodině rolníka a už jako mladý vynikal svou výstředností. Byl často v obléhání dívek, žil bohémsky. Měl rovněž nezvyklý uhrančivý pohled a mohutnou postavu. Za celý jeho život se o něm napovídalo tolik zkazek, že je velice obtížné začít rozlišovat jejich pravost a nepravost.

Slepá důvěra ve výroky o Rasputinovi nemohou být akceptovány jako skutečnosti, dokud někdo neosvětlí pozadí jejich vzniku.

Při čtení této knihy a zabřednutí do tehdejší společnosti jsem si uvědomil, že retrospektivní pohledy ve vzpomínkách lidí "tenkrát bylo dobré…" jsou často zkreslovány. Já uchopil dojem, že společnost byla stejně postižená jako dnes. Figurovaly intriky, pomluvy, závist, osobní útoky atp. Lidstvo se prostě nemění nijak zásadně. Své "charakterové vlastnosti" si přenáší stále stejně generaci po generaci. Růžové brýle bych tedy položil na konferenční stolek a byl nadále hlava otevřená a snaživá kriticky přemýšlet. Když se řeklo Rasputin, okamžitě jsem si vybavil slova jako: ďábel, symbol zla, člověk toužící po vlivu, čaroděj, démon… Je tomu však skutečně tak, jak se o něm snažila historie povídat? Pojďme se vrátit zpět k životu tohoto mužíka.

Rasputin se svými přáteli a příznivci, kteří se později postavili proti němu. Zleva: Rasputin, biskup Hermogen, řeholní kněz Iliodor. Snímek je tak asi z roku 1906.

Rasputin dospíval a jeho pubertální excesy se samozřejmě neminuly účinkem s oky veřejnosti a všímavost lidí narůstala. Na člověka s pověstí plodného prostopášníka poté stačí přihodit i další neřesti jiných a veřejnost ji s klidem přijme a ještě si hodí pomyslným kamenem. Těžko po více jak století zjistíme o všech neřestech pravdu, ale na Rasputina se postupně navalovala další obvinění (zloděj koní, ožralec, špion, zrádce…). Zřejmě to nebyl v mládí příkladný hošík v námořnickém oblečku studující krásy jazyka ruského, přesněji, neuměl pořádně číst a psát, s čímž se od prostého rolníka ani nepočítalo. Lidé mu občas říkali Rasputnik, ve volném překladu nemrava. Nebylo tedy divu že později zlidovělo rčení "za všechno může Rasputin". Jeho život musela dozajista ovlivnit také obě umrtí sourozenců. Záhy se o něm roznášely také zkazky o jeho léčitelských schopnostech, které byly pravěpodobně založené na skutečných případech, kdy pouhým dotykem vyléčil nemoc zvířete. Později se vydal na cestu poznání, opustil Pokrovsko (bo jak to skloňovat) a začal se zajímat o duchovno. Procházel tak postupnou vnitřní proměnou.

Dospělý 

Následně se oženil, vydal se na další pouť, tentokrát do Petrohradu (1905), kde navštívil popa Ioanna Kronštadského. Ten v něm viděl cosi charismatického a neobvyklého (později se o něm zmínil u carského dvora a tím jej vlastně prosadil). Dospělý Rasputin získal díky svým léčitelským schopnostem mezi lidem pozitivní obraz a jezdili za ním lidé z blízkého i dalekého okolí. Nádherná ukázka toho, jak se masa veřejnosti dokáže otočit, když je člověk něčím prospěšný. Zatímco jeho "sláva" kolovala carským Ruskem, spoustě lidí začal ležet v žaludku (prozatím menšina). Církevní hodnostáři v něm viděli konkurenta, obyčejný lid zas zázračného muže a jeho popularita vystoupala na vrchol, když navštívil "poslední pomazání" malého careviče – vymodleného syna a následovníka trůnu Ruska. Malý synek trpěl hemofílií (nemoc krve) a v době, kdy od něj dali i lékaři ruce pryč, nevěda si rady, přizvali k loži Rasputina. Neohrabaný muž bez jakéhokoliv škrobeného vychování zůstal svůj, careviče uzdravil a tak získal obrovskou důvěru v nejvyšších vrstvách společnosti.

Můj synu, teď otevři oči a usměj se. Už tě nic nebolí a jsi teď šťastný.

Stále neuměl dokonale psát, četl s obtíží, ale jeho předností byla výborná paměť úryvků z bible. Později vedl i nadále dvojí život, tedy duchovní, který se napije a neodmítne mladé slečny. Ty mu byly díky jeho popularitě po vůli. Nepřipomíná Vám to dnešní společnost? Vždyť se vlastně vůbec nic nezměnilo.

Rasputin jako žehnající "starec". Snímek je asi z roku 1908.

Rasputinovi se říkalo prostý muž. Mělo to své opodstatnění. Choval se pořád stejně, jednal stejně s carem jako s rolníkem. Zároveň tak narůstala velká kontroverze jeho postavy, kdy navštěvoval carskou rodinu – jako obyčejný rolník, člověk z davu. A tak se začaly opět množit pomluvy co všechno na carském dvoře tenhle obyčejný člověk dělá za hříchy. Začalo se od něj spousta lidí odvracet. Rasputin střídavě navštěvoval Petrohrad a Pokrovsk. V jeho rodné vsi se dokonce setkal tváří v tvář se stělesněním nenávistí své osoby. Bývalá milenka na něj zaútočila na ulici nožem (1914) a málem jej rozpárala na kusy. I to opět přidalo na překroucených zkazkách, které kolovaly matičkou Rusí, když tenhle útok přežil. Rázem byl šamanem, čarodějem, ďáblovým synem a kdo ví kým ještě. 

Na počátku nového století (1902 – 1905) se v carském Rusku volalo po změnách. Lidé volali po lepších životních podmínkách a reformách. Jejich touhy byly však rázně zadupány do země silou a střelbou. Nebylo tedy divu, že se lidé obraceli stále více k alternativám jako náboženství a hledali útěchu v nadpřirozenu.

Dva pohledy

Kniha je protkána názorovými odchylkami v pohledech Rasputinovy dcery Marie a veřejnosti. Mluvila o něm jako o prostém člověku, který nerespektoval společenská zařazení a choval se ke všem stejně. Proto si jej lidé velice oblíbili. Ze svých dlouhých cest získal spoustu příběhů ze života obyčejných lidí, získal tak reálný pohled ze života ruského lidu, věděl co je trápí a sužuje.

Jakmile bylo veřejně známo, že Rasputin se stýká s carskou rodinou, dávali se s ním lidé rádi vyfotografovat. Na tomto snímku je Rasputin s carovým křídelním pobočníkem plukovníkem Lohmanem (vlevo) a s dvorským úředníkem Puťatinem (vpravo).

Tvořil zajímavý kontrast na carském dvoře, protože místní smetánka byla naprosto odtržená od reality. Co na to říct. Uběhlo sto a více let a dnes je to vlastně naprosto stejná situace. Několik událostí popsalo spoustu lidí různě a tak se u některých z nich těžko dobereme pravdy. Zajímavou ukázkou byly historky, kdy si měl Rasputin užívat s mladými děvčaty v předsíni rodného domu a orgie měly znít celou vesnicí. Naproti tomu se proti tomu ohradila dcera Marie výstižně:

Otec byl velkým mužem, duchem i postavou. Měl problém se poskládat v předsíni na lavici, kam se sotva vešel. Navíc bych o nějakých orgiích měla vědět, když můj pokoj s předsíní sousedil. Netvrdím, že by otec neměl jiné ženy, ale rozhodně se to nedělo u nás v předsíni jak se povídalo.

Nejznámější Rasputinova fotografie, která měla být navždy "důkazem" jeho démonického vyzařování a hypnotického pohledu. Pochází asi z roku 1915.

Když jsem knihu pročítal, přišla mi těmito různorodými pohledy velice zajímavá, takže jsem ji přečetl za dvě odpoledne. Je to i krásný pohled na postavení chování celé společnosti k jedinci na základě jeho potřeby, konkurence a vlivu. Rasputin byl nenáviděn, pak oslavován aby mohl být záhy nenáviděn ještě více a brutálně zavražděn. O jeho smrti kolují také mnohé nesrovnalosti.

Nenáviděný

Prostý rolník se dostal do nejvyšší společnosti a navštěvoval pravidelně carskou rodinu, kde byl obzvlášť carevnou srdečně vítaný. To samozřejmě přidalo na uštěpačných pomluvách, které se přenášely opentlené z jedněch úst a přikrášlené zase k jiným. Zprvu byla většinová společnost v době nepokojů za Rasputina ráda. Prostý člověk může u carského dvora vyprávět o životě obyčejných lidí, ovšem svým bohémským chováním si na oblíbenosti příliš nepřidal a tak se společnost začala od Rasputina odvracet.

Originál vlevo a falzifikát vpravo. Retušovaný snímek byl rozšiřován proto, že na něm Rasputin vypadá démoničtěji. Snímek pochází asi z roku 1915.

Postupně se vše přenášelo k hluboké nenávisti. V roce 1910 se jej poprvé pokusili zabít přejetím automobilem. Při čtení mě to přišlo vtipný, protože pochybuju, že by auto tehdejší doby jelo natolik rychle, aby dotyčný nestihl uskočit. Věvěrala mi myšlenka na jednu epizodu ze Southparku, kdy Cartman ujíždí na dětském traktůrku policii a ta jej stíhá. Ani jedna strana nepřekročí rychlost kroku a to vše mapují policejní vrtulníky kamerou. Ale pojďme zpět na začátek dvacátého století. Zhruba okolo roku 1912 překročila nenávist davu k Rasputinovi únosnou mez a tak se vydal do Jeruzaléma. Svým kostrbatým písmem si poznamenával zápisky z cest a po návratu k nelibosti veřejnosti opět zlepšil zdravotní stav malého careviče.  

Ilegální karikatura zobrazující údajnou chorobnou závislost carské rodiny na Rasputinovi.

Odstranění

Reputace Rasputina u carského dvora opět vzrostla a proto se lidé z různých společenských vrstev rozhodli jej nadobro odstranit. I nadále pokračoval v pitkách a tím také podrýval už tak podlomenou autoritu carského dvora. Politik a člen státní dumy Vladimir Puriškevič, kníže Felix Felixovič Jusupov, velkokníže Dmitrij PavlovičNikolaj Michajlovič a lékař Stanislav Lazovert se rozhodli jej definitivně odstranit ze světa. Začalo se tradovat čím dál častěji, že Rasputinovi usiluje veřejnost o život. Blízcí mu nedoporučovali vycházet z domu. Navíc svou smrt Rasputin předpověděl, stejně tak jako blížící se revoluci. Výše zmínění tak zosnovali ďábelský plán vraždy. Rasputin byl pozván na jedno večerní posezení, kam jej nalákali pod záminkou přátelského setkání. Rasputin si oblékl svůj typický těžký kožich, čepici a nárukávníky. Rozloučil se s dcerou a vyšel z domu.

Rasputin na lůžku po pokusu o atentát. Fotografie je retušovaná, byla rozšiřována s různými texty. Text rukopisu: Co se stane zítra? Pane, ty nás vedeš, ty víš, kolik trnitých cest nás v životě čeká.

Jakmile dorazil na místo "večírku" čekalo na něj nezvyklé sklepní pohoštění. Zatímco seděl nervózní u stolu, skoro sám a pohledem kontroloval prázdné židle u stolu, oznámil mu jeden z mordparty, že se hosté zaokamžik vrátí. Nabídl tak Rasputinovi otrávený koláč. Ten jich snědl několik, zapil je vínem s cyankálí a stále seděl poněkud nesvůj dál. Žádné známky otravy najevil. Došlo tedy na střelbu, nejprve do srdce, zad a později přímo do hlavy. I přesto se měl Rasputin údajně čile k světu a proto jej tahle skupinka "prokletých básníků" zamotala do závěsu, ověnčila řetězem a vhodila z mostu do zemrzlé řeky. Smutný konec Rasputina ještě završilo posmrtné revoluční (8.3.1986) vykopání těla z hrobu a spálení na hranici jako symbol staré doby carského Ruska.

Teorie

Kniha přinesla mnohé pohledy i o smrti tajemného mužíka – jak říkali Rasputinovi. Na poslední večeři (16.12.1916) snědl několik koláčků, přičemž koláče a sladké pečivo běžně vůbec nejedl, jak vypověděla jeho dcera. Vzhledem k jeho bohémskému životu a zkušenostem s alkoholem jeho dcera také vypověděla, že by bylo cyankáli z vína cítit. Poznal by, že je chuť nezvyklá, že to chutná jinak. Pitva potvrdila, že přítomnost jedu v těle nebyla. Zřejmě se z mord party lékař Lazovert zalekl přísahy a nakonec jed zaměnil za něco slabšího nebo jiného. Díky tomu se mohlo dál vesele tradovat o nadpřirozenému vyhýbání se smrti mužíka.

Rasputinův vrah kníže Felix Jusupov v uniformě carského pážecího útvaru. Obličej na tomto snímku je retušován. Ve skutečnosti se kníže od útlého mládí líčil.

Felix Felixovič Jusupov byl znám svým homosexuálním stylem života, topil se v očích Rasputina, který se od jeho náklonnosti distancoval. Dal mu to zjevně najevo. Není divu, že se tenhle zhrzený bohatýrský synek velice rád účastnil jeho odstranění. Pitva navíc ukázala několikeré podlitiny po celém obličeji, které rozhodne nezpůsobily kry zmrzlé řeky, jak se ostatně snažili při výpovědi tvrdit vrazi. Pod tíhou okamžiku se u výpovědi ukázalo, že byl Rasputin po střelení do zad a hlavy ještě mlácen tupým předmětem do obličeje. Dcera Marie i s matkou byly u vylovení Rasputinova těla, aby potvrdili jeho totožnost (na místě činu se našla jeho typická čepice a nárukávníky, což pomohlo také k identifikaci). Naskytl se jim hrůzný pohled na tvář člověka, který musel před smrtí neuvěřitelně trpět. Jsou i zprávy o zakrvácených genitáliích. Což by odkazovalo na zhrzeného Felixe a zároveň dokazovalo skutečnost, že byl Rasputin přes všechny výše popsané prekérie ještě před smrtí mučen.

Detailní snímek Rasputinovy mrtvoly, na němž je zřetelně vidět jak strašně byl Rasputin svými vrahy týrán. Ti později prohlašovali, že rány mu asi byly způsobeny pohybem ledových ker. Policejní snímek z 19.12.1916.

To co mě vcelku překvapilo, byl rozsudek, se kterým se účastníci téhle nelidské seance setkali. Byli pouze vyhoštěni, nebo posláni na frontu. Přičemž Felix, který byl v té době jedním z nejbohatších Rusů se v exilu cítil neoprávněně a později se vrátil zpět. Pobral si nějaké drahé obrazy a odcestoval. Opět je to všechno stále stejné jako dnes – synkové bohatých podnikatelů… Závěrem se nesnažím být ďáblovým advokátem, jen se chci dívat na věc trošku jinak, širokospektrálním pohledem. Rasputin mohl být obyčejným rolníkem, kterého dostala vůle, charisma a víra do nejvyšší společnosti, kde se nemusel cítit nejlépe. Nakonec jej vliv a sláva semlela neuvěřitelným způsobem a za jeho životem zůstane kus tajemství a mnoho zahaleného.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *