Svět Skyrimu je pro mě opravdu obrovský. S mou vrozenou vadou tahat sebou vše co není přibité a zkoumání každé chodby do zbytečných detailů se tahle hra stane v mé společnosti snad celoživotní partnerkou. Vždyť támhle pod tím kamenem by mohla zrovna ležet nějaká podstatná věcička a tu tam zase třeba drahokam! Opravdu uznale, nechápavě a zároveň s respektem pokyvuju hlavou na těmi hráči, kteří rozlehlá RPGčka mastí jedno za druhým. 

Nádherný měsíc nad městem

Proč začínám  článek zrovna vyvoláváním slávy zarytým kobkařům a profláklým bojovníkům? Protože jsem se zase po delší době vrátil do světa Skyrimu a uchváceně se jen tak toulal krajinou. Místy jsem se nepatřičně loudal, protože jsem měl opět po kapsách všechno co nezůstalo přibité na zdech nebo zamčené v truhlách. Při pohledu na Měsíc, který ozářil stín… tak vylez ten střelec z rozvalin… natáhnul, zamířil, vypálil.. až jeho šíp patřičně trefil cíl. A tak Helly dál ze skal padá… ehm. To jsem trošku odbočil. Prostě jsem se toulal světem, zaškrtl si úkol Mohyla temných vod a vydal se na cestu do mrazivých hor. Cestou jsem dumal jak dlouho dělám tenhle vedlejší úkol a začal si uvědomovat, že tahle hra bude opravdu na dlouho.

Stoupám vzhůru ke hvězdám, doufaje, že se tam s černou rakví nesetkám. Volaje dolů: "Sbohem moje město! Vzpomínat budu přesto!"

To si tak vykročím z Vorařova, hupsnu do ledové řeky a přejdu na druhý břeh. Nehledejte v tom filozofickou myšlenku. Prostě jsem přešel na druhý břeh, no ne? Značka na mapě mířila na zasněženou horu a já se na ni bez skrupulí a plným báglem vydal. Jak jsem se přibližoval vrcholu, začalo prudce sněžit a já se snažil dostat na vrchol hopkací metodou. Připadal jsem si na moment jako ovce na Listerově farmě na Fidži. Hopkaje vzhůru, podkluz, bééé a zase vzhůru. Je zcela jisté, že nahoru vedla nějaká tradiční cesta, ovšem já se bugoval zkrz skaliska a kamení 😀 Když už byl vrchol na dohled, míjel jsem strážné věže, které okupovala hrstka banditů. A tak se dostávám k mé zmínce z minulého odstavce se střelcem. Chvíli mi totiž trvalo určit směr, odkud se mi příjemně zapichují šípy do ramene. Jakmile jsem to zjistil, rozběhl jsem se do místa stanoviště lučišníka a zbil ho tak, že z něj zůstala jen nahatá mrtvola. 

Rozvalinový střelec. Je zapikaný uvnitř a nehodlá vylézt na světlo světa. A tak já, coby špelec, dumám, jak dostát svému právu veta. 

Jakmile onahatíte mrtvolu, vzníká velký problém. Všechno prostě odnést nejde, takže jsem začal s dětstkým brekotem odhazovat "zbytečné" předměty z inventáře na zem. Neohlížel jsem se zpět a s rozostřeným zrakem slzavého údolí jsem utíkal vstříc vrcholu. Z ovce hopkající po skaliskách se stal ostřílený kamzík a to doslova. Předemnou vyrostl vchod do Mohyly temných vod, který okupovala další hrstka banditů. Nejvtipnější okamžik přivitání bylo, když se rozběhnuvší lučišník s řevem bojovníka a kluzkou nohou, rázem ocitl se zlomeným vazem asi dvacet metrů níže od místa svého bojovného pokřiku. Zřejmě nepočítal se zimním vzorkem na podrážkách. Zatímco jsem ho vyslékal a kradl mu kožešinkové botičky, uvědomil jsem si, že se téhle kleptománie budu muset zbavit. Vždyť uvnitř mohyly bude určitě spousta užitečnějších předmětů, které se v klidu pokradu. Je třeba pro ně šetřit místo. 

Čau Mohylo, neznáme se příliš dlouze, však nebudu se bránit touze, vstoupit do tebe. Říkala mi úchylo.

Zprvu jsem si vyměnil obouruční meč za slabší palcát, ale zase jsem nemusel s tou přerostlou trubkou dvacet minut máchat Velice brzy jsem si uvědomil, že menší jednoruční zbraně jsou pro mě v tuhle chvíli daleko lepší. Ještě malouchvilku jsem před mohylou váhal, o bojovém kladivu. Vypůjčil jsem si jej od ležícího bandity. Moc mi nevyhovovalo, daleko lepší byla sekera a štít. Takže jsem kladivo vrátil zpět místní vymírající komunitě banditů, když jsem ji zasekl do hlavy poslednímu jejímu představiteli. Ha. Hurá do Mohyly. Venku zima a mráz. Uvnitř alespoň nesněžilo. Šel jsem krátkou chodbou a rázem se před mým zrakem rozprostřela obrovská jeskyně. Vysoký strop a přilehlé okolí osvětloval oheň, který vytvářel na stěnách divadelní představení ve formě stínů. Hrstku místních banditů jsem pobil jak nic. Když jsem jeskyni prozkoumával, znepokojovaly mě zdechliny zvláštních potvor, které se tu semtamově válely. Vzevřením připomínaly krysy, ovšem velikostí psy. Když jsem se prodral zákoutími a zničil pár šperháků na místní truhle, vydal jsem se svažující se chodbou. Přišlo druhé a velice silné znepokojení.

Na podlaze velké krysy a před nimi bojovník. Ve tváři měnil drsné rysy, upad, umřel o chodník.

Chodby totiž lemovaly obrovská vlákna pavučin. V některých částech byla jejich hustota tak obrovská, že jsem nedohlédl co se za ní skrývá. Nakonec jsem doběhl do míst, kde se už nedalo vůbec projít. Takže jsem využil svá ohnivá kouzla a začal si cestu propalovat tímhle způsobem. Záhy jsem zaslechl hlas, který prosil o pomoc. Přemýšlel jsem zda jde o nějakou lest, ale záhy jsem tuhle myšlenku zapudil. Vždyť bandité nejsou zas tak chytří. Když jsem přepálil další vlákna pavučin, který blokovala cestu, ocitl jsem se v další jeskyni. Byla osvětlená. Tentokrát ji neozařoval oheň ale obrovská díra ve stropu. S úžasem jsem hleděl na hru světla, vláken a zvláštnosti téhle jeskyně. Přesto jsem byl obezřetný. Všude se totiž povalovala lidská těla, nebo to co z nich zbylo, zámotky. Těla nejevila známky života. Avšak jeden muž ještě žil a zamotaný po krk v téhle spleti volal o pomoc. 

Ze stropu svit a dolů svis. Já ztratil jsem cit, on vyplivnul sliz. Nohatá potvora snesla se blíž, sexem ji sekerou, podstatně, již. Záhy se blížila smrt v černém hávu, užil jsem možnosti starého sejvu.

Vydal jsem se jeho směrem a v tom se stalo to, co jsem očekával. I přesto jsem stál chvíli jako opařený a přesvědčoval se, že stojím pevně na zemi. Z díry na stropě jeskyně, tedy z místa odkud mířil sluneční svit, se snesl obrovský pavouk. Věděl jsem, že ta všudypřítomná vlákna nevěstí nic dobrého. Začal tak ukrutný boj na život a nasmrt. Má smrt s pomocí Load/Save byla častější, ale nakonec jsem toho nohatýho slizáka dal. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *