Pomalounku by bylo na místě tuhle rubriku filmových tipů oslavovat a vynášet ji do nebes. Když se rozhlédnu po webu na mnohé rozepsané herní deníky, které prozatím končí druhým či třetí dílem, jsou Filmové tipy nejpravidelnějším seriálem, jež Vám přináším. Nechám Vám chvíli prostor na honosné oslavy a dolití další porce šampaňského a pomalounku se vrhneme na sedmý díl tohoto seriálu. Dnes se podíváme na snímek staršího data. Jde o film Alonzo můž bez rukou, z roku 1927.

Ulice Madridu zely prázdnotou a veškeré obyvatelstvo se srocovalo na místě, kam přijel cirkus principála Antonia Zanziho. Stovky lidí v různých stavech euforie a nadšení se tu prolínalo v neidentifikovatelný zvukový šum. To vše místy utlumil a rozbíjel mohutný hlas Zanziho, který uváděl další část vystoupení. Na scénu přicházel Muž bez rukou, Alonzo. Zatímco diváci nabírali na zvědavostí a nedočkavosti, objevila se na scéně také překrásná asistentka Nana. Kráčela k dřevěné stěně, opřela se a s úsměvem hleděla na Alonza, který si usedl několik metrů naproti ní. Bezruký muž Alonzo se ujmul role pistolníka, když pomocí chodidel uchopil pistoli a začal pálit přímo na Nanu. Ta nehla ani brvou. Výstřely ji postupně odnímaly části oděvu, až zůstala stát pouze ve spodním prádle. Diváci byli u vytržení. Následovala obdobná kreaci s vrhacími noži. Ovšem zde byla Nana již polonahá a vrhané nože ji obkreslovali křivky jejího těla do dřevěné desky, o kterou se opírala. Zatímco si dvojice vychutnávala ve stoje ovace publika, principál už vítal na sceně Malabara. Muže, který si pohrával s ocelovými tyčemi a činkami jako s kusem hadru. Zvedal obrovské činky, ohýbal mohutné tyče bez mrknutí oka. Během jeho vystoupení si v zákulisí povídali Nana a Alonzo. 

Silák Malabar a sličná Nanon (Nana)

Z jejich rozhovoru a výraziva bylo patrné, že k sobě oba chovali určitou náklonnost i mimo představení. Ovšem do milostného trojúhelníku chyběl vrchol. A tak se po skončení svého vystoupení zastavil za Nanou také Malabar. Ten svou náklonnost dával najevo daleko více, než samotný Alonzo. Nana měla s muži špatné zkušenosti. Jejich přítomnost jí nevadila, ovšem každý druhý ji chtěl do svých paží uchopit a nepustit. Tak si vypěstovala určitou fobii na mužské ruce a paže. I proto ji to místy táhlo více k Alonzovi, se kterým měla jistotu, že ji nebude moci ohmatávat.

Nanon, dcera Zanziho

Vnitřně však prožívala city jak k Alonzovi tak i k Malabarovi. Alonzo své city tajil, chtěl mít Nanu jen pro sebe a každé chvíle s ní si užíval plnými doušky. Nana se v jeho přítomnosti těšila naslouchání a porozumění, ale neustálému nadbíhání Malabara odolávala jen díky své fobii. Otec Nany, principál Zanzi, nerad vídával Nanu s Alonzem mimo představení a tak jim jeden takový sedánek přerušil, když napadl Alonza a doslova ho spráskal bičem. Byl by ho skoro umlátil, kdyby se do rvačky nevměsnal Malabar a odtrhl je od sebe, za což mu Alonzo s ironickým výrazem zasadil projev vděčnosti. Začal si totiž všímat, že se Naně dvoří čím dál intenzivněji. Nerad je viděl spolu, žárlil, chtěl ji jen pro sebe. Napadení Zanzim bral jako poslední kapku a začal se bránit vnějším vlivům, které ho od vztahu s Nanou odrazovaly.

Alonzo při vystoupení kouká na Nanu. Po jeho levé ruce… (ach ten zápach černého humoru)…stojí Cojo.

Naštvaný a beznadějně zamilovaný Alonzo se zavřel ve své maringotce, kterou obýval se svým blízkým přítelem Cojem. Zatímco Cojo zabednil okenice a pozavíral dveře, usedl si Alonzo na židli a čekal až jej Cojo vysvobodí z korzetu, pod kterým ukrýval své skutečné ruce. Na jedné z nich měl jasně viditelnou vadu, zdvojený palec. Přesně takový majitel paže vraždil na minulé štaci cirkusu Zanzi. Alonzo se tak už nějakou dobu úspěšně skrýval před policií. Osvobozené ruce si protáhl a zosnoval další vraždu. Tentokrát pod jeho mohutnýmu dlaněmi naposledy vydechne nepřejícný otec Nany.

Nanon & Alonzo

Ta je svědkem toho, jak se zahalená postava (Alonzo) v rouchu noci sklonila nad jejím otcem a jediné co si v nočním šeru stihla zapamatovat je neobvyklý palec na jeho ruce. Alonza polka tma, lidé se seběhli, otec ležel na zemi bez námek života. Alonzo dříve přemýšlel, že by své ruce odhalil a mohl konečně Nanu obejmout. Po tomto okamžiku už to nebylo možné. Vnitřní rozkol jej nakonec dovedl k hrůzostrašné myšlence a své paže si nechal odoperovat. Několik týdnů musel trávit na lůžku. Daleko od všech, hlavně od Nany. V tomto období se Nana zbavila své fobie a zasnoubila s Marabalem. Když se Alonzo vrátil zpět, nestačil se divit a pro samé "štěstí" jej málem postihla srdeční příhoda…

Alonzova tvář v detailu

Tenhle snímek mě zaujal od samého začátku. Už dříve jsem totiž ze světského prostředí viděl snímek Zrůdy (1932), který ve mě zanechal velké dojmy, takže daleko častěji si vyhlédnu nějaký ten opravdu starý film. Jistá podobnost mezi těmito filmy je – režisér. Ale zpět k Alonzovi. Nechtěl jsem si prozrazovat děj, takže jsem nebádal po filmových databázích o čem tohle dílo je a ponořil se do těch padesáti minut naplno. Co mě opravdu zaujalo nejvíc byly grimasy a mimika herce, který ztvárnil Alonza. Byl jsem z jeho kreací opravdu nadšený. Je jasné, že jde o němý film, že se víc hrálo mimicky a samá ruka samá noha, ovšem tohle jsem nikde ještě neviděl. Takže klobouček. Představitelka Nany byla skvělá, krásná, energická a příjemně se na ni koukalo. Ve své době, kdy šel snímek do kin, to muselo být něco, když se žena v roce 1927 objeví na plátně polonahá. Pokud si o snímku nic nečtete, jakože jste si to právě teď zkazili 😀 tak Vás určitý momenty i překvapí a čekáte co se bude dít dál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *