V předchozím díle jsme si v kostce tak nějak shrnuli prvky hry, jak funguje a o co jde. V dnešním díle tedy započnu deník, kde budu postupně odtajňovat postup hrou. Tak už víme, že jsme nádherná avatarka Vivien, která se touží naučit magii aby mohla čelit silám drahokamů, kterých se zmocnil jeden z Bohů. Má pouť začíná u brány do Slavingradu. Přivítal mě tu strážný Draslaw. Prohodili jsme několik vět a já putoval branou hlouběji do nitra města. Postupně jsem mluvil s mnoha místními lidmi a začínal si dělat základní informační kostru o tom co se tu vlastně děje.

Slavingrad je vcelku rozlehlé město, říkám si v duchu, aby také ne, když je to hlavní město celé země Slavonie. Vládne tu král Volodimir, který zakázal jakékoliv šíření magie. Zřejmě nebudu mít tedy na růžích ustláno. Lidé v tomto městě v magii už ani nevěří. Mají k tomu důvod, který se skrývá ve špatných a zlých zkušenostech. Ti co nedbali zákonu byli krutě potrestáni. Kdo měl štěstí, byl pouze vyhnán z města. A tak není divu, že spousta lidí na venkově v Boha nebo magii věřilo. Když nebyla úroda, obraceli se lidé právě k Bohům nebo kouzlům s nimi spojených.

Ve městě jsem se v roli Vivien potuloval vcelku detailně. Snažil jsem si prošmejdit každý kout a nalézt každého človíčka, aby mi posléze neubyl nějaký vedlejší úkol. Když jsem potkal nějakou postavu, zakreslila se do mapy, což jsem pokládal za velice podařený prvek. Mám na jména mizernou paměť, takže zpětné vyhledávání postav na mapě, kde postávají, jsem uvítal. Postupně jsem se seznamoval s prvky ovládání. Později jsem město opustil a navštívil nedaleké močály. Tam jsem se pomalounku s Vivien nalevelil až do čtvrté úrovně. Získáním každé nové úrovně se Vivien uzdraví a doplní se jí i mana.

Od jedné ženy ve městě jsem dostal úkol, který se do mého deníku zapsal pod názvem "Přelétavý manžel". Říkal jsem si, že Vivien je vlastně vcelku kočka, takže tu bude zřejmě ještě veselo… nebo ne? 🙂 Inu v podstatě šlo o to, že podvedená žena chtěla svého manžela potrestat. Nakonec vymyslela ďábelský nápad. K němu potřebuje nápoj na "odstranění chtíče" a "nápoj krásy". Tedy muž příjde o chuť na ženský a ta jeho bude ještě krásnější, aby ho trápilo, že už zřejmě nemůže.. rozumíme si 😀 Zašel jsem tedy za sestrou podvedené ženy do vzdálené osady Woda Gbely. Odrana, jak se Alchymistka jmenovala, mi předala zmíněné lektvary a já se mohl vrátit do města pro odměnu. Při našem rozhovoru jsme si slíbili, že se nevidíme naposledy. Naučí mě prý alchymii druhého stupně. Musím však nalézt deset kousků rostliny Aloe Vera.

Musím říct, že to nebyla vůbec sranda. Vtipný mi však přišlo to, že mi Odrona řekla kde se Aloe nachází a já ho nebyl schopnej vůbec najít! V močálech jsem bloudil neustále dokola a možná to bylo i venkovní letní teplotou, že jsem nebyl schopný se pořádně soustředit při hledání. Byl jsem z toho toulání rozčarovaný hlavně proto, že když jsem koukal po Aloe, neustále mě napadaly ty místní obludy, na kterých jsem se na začátku nalevelil. Nebylo těžké je v souboji odrovnat, ale bylo velice nasírací, když mžourám a hledám něco, co ani nevím jak vypadá a v tom se hra přepne do režimu souboje (automaticky když je nepřítel v blízkosti). Celý uplakaný a otrávený ze soubojů jsem se vrátil do města. Prošel si ho tam i zpět, pokochal se červánky na nebi a dumal co dál. Cosi mě stále táhlo zpátky do močálů, říkal jsem si ještě jednou tam vlezu a pokud nenajdu jediný kus, pro dnešek se hrou končím.

Jakmile jsem se portnul do močálů, aniž bych udělal krok, smály se na mě hned tři kousky Aloe. Řka "No to si děláte prdel!" jsem si kousky posbíral a vydal se hlouběji do bažin. Nevím jestli se vždy nagenerují náhodně, nebo jsem byl vždycky slepej jak patron, ale tak či onak nejde ta Aloe vidět v trávě vždy dobře jak bych si představoval. Každopádně se zadařilo a já si to s těma deseti kouskama pelášil za Odranou co mi nohy, tedy sexy nohy!, stačily. Díky splněnému úkolu jsem si zvýšil postavu na level 5.

Pro další úkol jsem si zašel opět do Slavingradu. Měl jsem doprovodit jednu dvojici do mlýna, aby se jim nic nestalo. Cestou jsem dumal, kdo nebo co mě přepadne, nebo co se zvrtne. A nic velkého a převratného se nestalo. Navíc jsem u Mlýna dostal padesát zlatek! Tomu říkám úkol. Za procházku za město bohatší o pajcku!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *