Co se to sakra děje?!

Opravdu mi chcete říci, že je to zas tři měsíce, co jsem nenapsal ani řádku?! Jsem strašnej. V hlavě plno nápadů, vizí, ale v reálné podobě vyplozeno nula nula nic. Jelikož se v poslední době věnuju víc Youtube a tvorbě videí, budu se snažit konečně přispívat svými články i sem. Přibudou nové články, které budou víc blogovací, abyste tak trošku zabředli do věcí, ve kterých zrovna plavu a věděli, že stále žiju. Vždycky jsem se zaobíral spíš na články víc promyšlený a u dohraných her shrnující dojem. Jenže takový výjde jednou za uherský rok. Přeskočme ten nudný balast v podobě nezáživného úvodu a pojďme si shrnout, čemu se Helly v posledním půlroce věnoval.

Já miluju Minecraft, je to můj svět, ve kterým chci žít!

Ok. Hoďte se do klidu, nadpis měl jen šokovat a upoutat vaši pozornost. Ovšem Minecraft hraju, což jste se mohli přesvědčit v několika článcích "Deník Minecraft". Rozehrál jsem si nový svět a koumal jak to pojmu. Další články nevyšly, protože jsem se jal vzdělání ve stavbách a inspiraci jsem hledal na Youtube. Ani se tak nedivím, že každý natáčí videa z Minecraftu. Ta hra je prostě pokaždé dobrá, jiná. Začínáte od nuly, svět je jiný a každý má v hlavě trošku jinou vizi postupu a také architekturu. Jeden se potácí ve středověku, druhý staví osobitým stylem, třetí dává přednost funkčním budovám, čtvrtý zase staví futuristicky. Navíc tu máte spoustu módů… Pravidelně dochází k aktualizacím, které do hry přinášejí něco nového a něco starého odstraňují. Pokud to nějaký hráč lets player pojme opravdu výpravně, tak se nedivím, že je Minecraft tak sledovaný, natáčený a hraný. Osobně moc rád koukám na Pedra, který má snad nejdelší sérii v singleplayeru (točí ji už od roku 2012) a má právě každý díl promyšlený a ví co bude dělat. Navíc nudné pasáže vystříhá, takže se vejde do únosných 25-30 minut. Dokonce jsem při svém hledání narazil i na několik tvůrkyň něžného pohlaví, které velice dobře dokáží hrou provázet.

Sám jsem hru vyzkoušel poprvé na jaře 2014? Bez jakéhokoliv tutoriálu jsem byl vpuštěný do obrovského světa s holou prdelí a s blížící se nocí. Opravdu se na první dojmy nedá zapomenout, když jsem stál celou noc na hlíněném sloupu (nemáte zbraň, je noc, všude kolem potvory, buď se zakopete nebo vystoupáte) a čekal na východ slunce. Takže jsem gůglil zpravidla první rady co a jak. Ta pozdější radost když jsem našel železo a mohl kutat rychleji. Ten prvotní strach, když jsem se poprvé propadl do temné jeskyně, nebo když jsem si poprvý postavil hliněnou věž a uvnitř měl podlahu z prken 😀 Někde okolo pohodím pár screenů, pokud ještě dohledám save z tý doby. Díky videím jsem už ve hře trošku více znalý, už vím co kde získat a jak co udělat a k čemu se tak dostanu. Nevím jak vy, ale já ve všech hrách rád syslím věci. Všechno zkoumám, co jde sebrat to si odnesu a strašně křečkuju. Takže jsem se v Minecraftu úplně našel. Při těžbě spousty surovin (železo, kámen, uhlí zlato, diamanty atp.) mám stále málo. Ideální stav je, přijít z práce, pustit si do pozadí hry nějaký talk nebo mluvené slovo a na hoďku si kutat a kutat aby se zásoby zase trošku rozšířily. K tomu bych chtěl ještě zmínit situaci, která se mi nedávno stala. Křečkoval jsem si v truhlách suroviny a při jedné aktualizaci se mi při zapnutí hry ztratily všechny suroviny z truhel. Tož veselý jsem z teho nebyl. Ale poučen jsem, už si save zálohuju.

Helly čte, no to mě poser!

Ano, je to tak. Po dlouhatananánské době jsem věnoval čtení trošku delší dobu. Vrhl jsem se na životopis Stephena Kinga, který jsem si za kilčo koupil v Levných knihách. Ti kujóni v tom krámku ví jak na mě. Při vstupu tam civí stojan s DVD, kde jsou béčkové filmy let osmdesátých. Když odolám, vloží mi do cesty knihu o hokeji (kdo neví, rád čtu historické věci z téhle hry), která je na poličce jako na piedestalu a volá "kup mě". U kasy pak samotinká Kingovská životapiska. Zatím se mi stalo jen jednou, že jsem opustil Levné knihy a odešel bez útraty. Rovněž si pročítám starší čísla herních časopisů. Většinou se do četby ponořím hodně, dokud nedojedu číslo do konce. Sesumíruju si data a pak je používám dál. Kupříkladu jsem si na databázi-her vytvořil spoustu štítků. Abych vás zasvětil. Prostě když si o nějaké hře čtu v časopise, přiřadím k ní štítek. Ve výsledku to znamená, že po rozkliknutí daný hry na DH se hned dozvím kde a v jakém čísle časopisu se o hře píše, jestli je to recenze či preview nebo jestli je hra kupříkladu na přiloženém DVD. Je to hodně praktické, to vám můžu povědět už teď. Když mám bezmálá 150 prvních čísel Score (od 190 pak kupuju všechny do současnosti), bylo by nesmírně obtížne se někde listovat v kopách časopisů.

Baby on Board, no! Helly´s Youtube

Bystřejší z vás, kteří mě stalkujů na všech sítích (Facebook Hellhouse, Facebook stránky OG, Twitter, Databáze-her), schovávájí se mi po bytě a nejsou vidění ví, že se nějaký pátek věnuju hraní her, které pak natáčím na Youtube – letsplay. Vzniklo to vesměs rychle. Nějak jsem hodně váhal. Koukal jsem na průchody hrou spousty lidí, ale spíš jsem tíhnul k tradičním hráčům, výpravným, bez divadýlka tvořících. Typickým příkladem je pro mě třeba Vyrida. Klučina, který když něco natočí, je v tom videu znát hned několik aspektů. Jde vidět, že hru si užívá, má ji rád a mnohdy ji zná zkrz na zkrz a dokáže poutavě vést divákovu pozornost…. až si uvědomíte, že má video hodinu a vy po skončení chcete nášup. Vyrida nevydává tak často a pravidelně, i to mě možná posunulo k rozhodnutí pídit se po podobných letsplayerech starého ražení (žádná show, jen čistý průchod hrou).

Narážel jsem postupně na další nadšence (Ms.Repulsive, Czokhobo HaluzPlej, JoHnYoS, C0rnCZ, P3arCZ později se mi podařilo zatáhnout do LP světa i Danny), kterým nejsou staré hry cizí.  Začalo se ve mě prát, že bych to sakra mohl zkusit taky. Až jednoho dne se to zlomilo a já prostě v jednom okamžiku objednal mikrofon a bylo vymalováno. Řeknu vám, začátky jsou fakt těžký. Nejde ani tak o technickou stránku věci, jako spíš vnitřní rozpoložení. Startujete na nule. Nemáte zpětnou vazbu. Nikdo vás nesleduje, nevíte co lze zlepšit. Postupem času jsem narazil na fajn lidi výše zmíněné, točitele zajímavých her díky jejich radám jsem získal zdravé sebevědomí a začal se zlepšovat (obrovský podíl na mém startu má Czokhobo HaluzPlej a Ms.Repulsive). Když si dnes pustím své první video, posun je tam znát a né že ne! Každopádně když sledujete hraní někoho jiného, nebo hrajete sami pro sebe, je to jiné. Protože když natáčíte, soustředěnost se najednou kumuluje do více rovin. Jelikož nemám vybavení za tisíce, musím se soustředit na vzdálenost huby od mikrofonu, sledovat svou toniku hlasu, sledovat děj hry a glosovat. To vše naráz. Jakkoli se to může zdát jednoduché, není to tak. Alespoň já to tak mám.

Protože když později, s odstupem času kouknu na své video, kde třeba bloudím, musím se strašně smát, protože jako divák vidím víc a nepochopím některé své kroky a přehlížení důležitých věcí. Ještě bych mohl zmínit, že jsem vlastníkem dvou Youtube kanálů. Na jednom jsem dostal strike (po této situaci je vám na 6 měsíců účet omezen, lze nahrávat jen 15 minut videa a další omezení) za ukázku ze hry Alfred Hitchcock (o které mimo jiné píšu i tady ne webu a to video tam bylo nahrané už snad od roku 2012 a sloužilo jako doplněk a ukázka hraní k vydanému článku o hře). Založil jsem si tak kanál nový, kde působím dodnes. Mezi nějakou delší vizi bych chtěl považovat propojení Youtube věcí s tímto mým diářem, webem, blogem, cárem virtuálního papíru, nazývejte si to jak chcete 🙂

Na ledě i v Browseru!

Nic neříkající nadpis dalšího odstavce, že? Pojďme to úvést na pravou míru. V červnu roku 2010 mě jedna kamarádka oslovila, jestli bych se nezapojil do jedné hry v prohlížeči. Řekl jsem ji zcela otevřeně, že mě tyhle hry neoslovují a nebaví (již dříve mě spousta kamarádů lákalo do hry Travian). Ale i tak jsem se rozhodl ji vyzkoušet.

Šlo o hru Shakes & Fidget, kterou tak hraju již bezmála šestým rokem. Těžko říct, proč si mě hra udržela takovou dobu. I když tam byly nějaké výpadky a měsíční přestávky. Možná je to svou časovou nenáročností. O hře už jsem tehdy už něco málo písnul na web, ale mohl bych zmínit v jiném článku nějaké aktuální věci. Každopádně ve zkratce jde o klasickou hru na hrdiny, kde plníte questy, sbíráte zkušenosti a předměty, vylepšujete postavu atp. Vše je to však v takové prima grafice podle komiksu Shakes & Fidget.

Další věcí, kterou hraju je NHL 09. Hra je to v singlu naprosto nehratelná. Na nejtěžší obtížnost za sezonu neztratíte bod, ať hrajete za cokoli. Po výhře na MS v dresu Velké Británie jsem se zaměřil spíš na online hraní. Psal se tuším konec roku 2010. Začínal jsem hrát na hockey.banda,cz (velice příjemný kolektiv, i když nás bývalo málo, doteď tam mám pozici administrátora), krátkou anabázi jsem strávil také na e-liga.cz, kde se to malýma harantama a rodinýma klanama jen hemžilo. Zapisovaly se nesmyslné výsledky, každej znal admina, každej byl admin, každej všechno znal a odevšad měl klíče. Odsud jsem odešel na web mhol.4fan.cz. Web, který dnes již neexistuje, stejně jako e-liga. Z nostalgického hlediska jsem si jej uložil na disk. Člověk postupně poznával hraním spoustu lidí. S některými se znám již skoro od počátku, viď Danny a Mishulaku 🙂 Každopádně v době pádu mhol.4fan.cz jsem se pídil jinde a našel skamik ligu, kam jsem přetáhl starou gardu a hrajeme tam dodnes. 

Elven Legacy

Hrál jsem chvíli Elven Legacy. Říkám si, mohl bych to vyzkoušet, nevypadá to na obrázcích zle a hru mám na steamu. Takže jsem se do ní pustil. Kochal se krajinou, hudbou a nenásilně brouzdal mapou. Tak jak to mám rád, hezky v klídku i užít tahovky s fantasy tématikou. Ve druhé misi jsem byl při mé toulce velice nepříjemně překvapen. Hra má jakési "medaile", kdy musíte dokončit mapu za určitý počet tahů – pápá hro. Jestli budu mít někdy chuť, mrknu se, jestli to jde nějak vypnout. Já prostě rád prozkoumávám mapu a ne že budu v presu běham jen k cílům A-B-C. TAkže pápá. Brzy zase na sečtenou! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *