Deník hráče (Minecraft) 3. část

Den 6 a 45: Uběhlo spoustu další dní, které jsem strávil hlavně volným potulováním po blízkém okolí. Sem tam jsem někde kopl, abych vytěžil nějaké suroviny. Do pozadí těchle toulek si většinou v pc pouštím buď hudbu nebo nějaký pokec stream z různých youtube kanálů, kde není třeba sledovat obraz. Zvládnu tak dvě věci naráz a to nejsem žena! Každopádně tahle dvojí činnost je maximální herní relax. Podle délky jednotlivých videí mám taky přehled o době hraní. Zpět ke hře. Toulal jsem se po okolí a tenhle průzkum ve mě většinou vzbudí spoustu nápadů co kde by se dalo postavit. Většinou jsem se vydal nějakým směrem, vyhopkal na kopec a rozhlédl se kam půjdu. Musel jsem se ale vrátut včas domů, než začne noc. I proto jednotlivé dny po sobě rychle utíkaly.

Na kopcích se dalo kochat i zajímavými jeskyněmi

První procházka byla podél pobřeží k vzdáleným horám. Prošel jsem hustým lesem a najednou se předemnou rozevřela nádherná kotlina, kterou obepíbal z jedné poloviny les a z druhé velká skála. Z ní stékal obrovský vodopád a dotvářel tak kolorit okolního plenéru. Po louce se potulovaly krávy, prasata i slepice. Hned mi blesklo hlavou spousta nápadů k výstavbě. Prozatím jsem si je jen zapamatoval. Pod vodopádem jsem si zryl hned čtyři dlouhé řádky úrodné půdy a zasadil si zde semínka obilí. Už se blížil další konec dne. Vracel jsem se za smrákání lesem domů. Líbilo se mi, že i když je tohle místo od mého domku blízko, přes stromoví nejde vidět. Takže těžit dřevo budu jinde, abych nenarušil přirozený ráz přírody.

Pohled na vodopád a mé vytvořené políčko… táhněte slepice jedny!

Další den jsem vyskočil z postele a plný nápadů jsem se vrhl na jejich zapsání. Od různých youtuberů jsem okoukal takovou "stěnu plánů". Je to prostě zeď, na kterou plácnu cedulky (lze na ně psát). Po vypsání poznatků, které jsem si shrnul do sedmi bodů mě zase chytla toulavá. Tentokrát jsem se chrěl vydat do větších dálek. Takže jsem si vzal s sebou postel. Pokud ji máte v inventáři a zemřete, spawne se vaše postava na místě úplně prvního místa ve hře. Není to moc výhoda, stejně jako když si postel postavím při cestování a zapomenu ji někde. V takovém případě je dobré, postavit si novou a vyspat se v ní. Funguje totiž jako místo posledního spawnu postavy po smrti. A tak se malý Helly vydal do dalekých kopců, cestou necestou. Namísto rance s buchtama měl na zádech postel, aby přečkal ve spánku zlé noci plné oblud. 

Naprosto vošklivá stěna plánů…ale je moje! 

Po chvíli se ukázal můj orientační smysl v plné parádě. To si tak poskakuju po kopcích, tuhle vidím železo, natěžím. Otočím se támhle zas vidím uhlí. Jů a co je támhle za kopcem? A při tomhle kochání zjišťuju, že nevím kudy zpět domů. Po hodně dlouhé době, zarostlý vousem a hladový, jsem se nakonec objevil z posledních sil přímo před kopečkem za mým domkem. Byla to vtipná situace, protože jsem si pod kopcem lehl do postele. Zbídačený a v depresi jsem šel za onen kopec hledat suroviny k nové stavbě a novému domovu. Skoro jako situace, kdy by jste se vydali ven, 3x obešli panelák a u pískoviště nenašli cestu domů 😀 Když jsem se dal do pořádku a vysypal písek z bot, zasadil jsem si u chatky také cukrovou třtinu, která se dá využít hned na několik věcí, o kterých si povíme jindy.

Jeskyně je slepá

Objevil jsem malou jeskyni. Z vchodu teda nepoznám jestli je malá nebo ne, ale i tak jsem ji procházel jako ve hře Splinter Cell a z každého rohu pomalounku vykukoval. Nakonec jsem zjistil, že rozcestí sice jeskyni půlí, ale je to další tunel se slepým koncem. Na stropě vidím pavouka, jdu k pavoukovi, leknu se pavouka. Hrstku zombíku jsem pobil a osvítil si chodby. Osvětlená místa mají mnoho výhod. Na takovém místě si nerozbijete hubu ve tmě, nespadnete na rypák ani do jámy, kterou nevidíte. Tou druhou výhodou světla je, že se v jeho blízkosti nespawnují příšery. Jen ta výroba loučí něco stojí (k výrobě je třeba uhlí a dřevěné tyčky). Postupně je lepší využít i jiných metod osvětlení. Každopádně jsem si párkrát kopnul v okolních zdech, natěžil spoustu kamení a zničil tak pět krumpáčů.

Mostek postavený, západ slunce

Když jsem zcela zpocený vylezl z tunelů, dostal jsem od slunce pěknou facku. Připomnělo mi to návrat domů z hospody o velikonočním pondělí. Ihned poté na mě sedla myšlenka a ta se nesmí vypustit, musí se zapsat! A tak jsem na svou stěnu plánů přidal další bod. Když jsem se totiž v předchozích dnech toulal, dost mě v mé cestě omezovalo lezení do kopců. Takže si píšu: "..vytvořím si cesty, které budou vést pomocí tunelů zkrze jednotlivé kopce. V budouicnu se možná budu dopravovat na kolejích. To ukáže čas.

Příruční sklad

Když jsem si zase odpočnul, začal jsem zvelebovat okolí mé strohé chatky. Abych pořád nemusel po ránu jak potroublenec skákat z okna do vody, vytvořil jsem si takový malý můstek přes vodu. V budoucnu si vystavím také soustavu několika mol, odkud budu rybařit a kde budou kotvit mé čluny. Za můstkem jsem si vydláždil chodník až k prvnímu kopci, kde jsem si naznačil místo, kudy povede dlouhý tunel zkrze něj. Kousek od mostku jsem udělal rozcestí, jedna cesta vedla k tunelu, druhá k připravovanému menšímu příručnímu skladišti vytesaného ve skále. Když jsem tak dláždil ten chodníček, za noci a svitu měsíčku, vybouchl mi za zády creeper a kus mého chodníku odletěl do vzduchu. Při opravě jsem už i mluvil jako pravý dlaždič.

Pohled na cestu vedoucí v dáli ke skladu, druhá cesta do budoucího tunelu.

 

Poznámka: Postavený dům – XYZ: 3,049 / 69,00000 / -100,910

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *