Deník hráče (Minecraft) 2. část

První oťukávání okolí mám úspěšně za sebou. Přečkal jsem svoji první noc bez úhony a ujal jsem se těžby uhlí pod budoucím domkem. Začal druhý den a v dáli mě obklíčili skeletoni, takže jsem se raději od nich držel dál. Obešel jsem je velkým obloukem, protože jedinou zbraň, kterou mám je dřevěná sekyrka. Každopádně jsem zašel natěžit nějaké tmavé smrkové dřevo na trámy a ve sklepě jsem zatím v peci vypaloval kámen pro podlahu mého domku.

Den 2 a 3: Těžba zabrala nějaký čas. Ani jsem nepostřehl, jak ten den rychle vystřídala noc. Musel jsem za soumkraku pelášit ke své ostrůvkové stanici. Domem ani místem k žití bych to ještě nenazýval. Vždyť je to jen jáma obehnaná kamennou podlahou s opodál sporadickým záhonkem. Všimlo si mě několik zombíků. Bylo na čase se s nimi vypořádat a také si pořádně osvítit okolí loučemi. V noci to pusobí jako světlo domova. Půlnoc jsem opět strávil ve své jamce, kde jsem kutal kamení.

Třetí den ráno jsem vykoukl ven a v okolních vodách se všude skrývali skeletoni s lukem. Útočit do několika kostlivců když jsou ve vodě je velká sebevražda, pokud jsou vaší jedinou zbraní holé ruce. Skeleton má ve zvyku mě svým šípem odmrštit, takže se k němu ani pořádně nedostanu. Se třema šípama v hlavě a jedním v noze se dekuju zpátky. Stavím si loďku. Hodlám ty hubeňoury hezky vyčůraně obeplout. Jsem si vědom svých titanických skillů, takže si stavím loďky tři. Sto metrů od vyplutí mě z loďky srazí chobotnice. Já to věděl! V druhé loďce mířím do vzdáleného cípu poloostrova. Zahlédl jsem lípu. Nasekám si bílé dřevo a taky posbírám nějaký písek na vypálení skla. Při troše štěstí bych mohl potkat ovce.

Mise se povedla nasbíral jsem také spoustu semínek abych si zvětšil pole s obilím a pak mohl péct chleba. Při sekání trávy jsem zahlédl vchod do jeskyně. Měl bych se tam později určitě zajít podívat. Jen ne teď. Nejsem dostatečně vyzbrojený. Udělal jsem si sice kamenný meč, ale budu ještě opatrný. Mám dost surovin na svoji chatku. Hurá. Čtvrtý den obvykle každý už nachází diamanty a má postavený hrad, ale já si jedu svým tempem! Postavil jsem základní trámy, podlahu a vrhl se na střechu. Sice ještě nepršelo, ale je fajn vědět, že ji máte nad hlavou. Klasická stříška do áčka se záhy tyčila nad ostrůvkem. Někdy bych měl dodělat půdní okýnko a komín. Posledním prvkem jsou dveře a okna. Hotovo. Jsem master stavitel! Tak jsem se kochal svojí chatkou, že jsem opět opomíjel svůj hlad. Hlad není přítel člověka a tak jsem se vrhl na zvěř, co tu volně pobíhala a upekl si maso. Už jsem v klídku. Pořád ale nemám kde spát. Podlaha studí, táhne mi na záda od sklepa. 

Den 4: V místě, kde jsem doplul loďkou a těžil dřevo, jsem zahlédl prasata. Přece v tomhle biomu musí být někde poblíž ovce. Začal jsem pátrat. Vytvořil jsem rojnici o jednom člověku a nakonec se mi je podařilo najít. Na kopci si tak bečeli na kolem pobíhající kuřata. Hurá. Konečně se vyspím.

Den 5: Až na pátý den jsem se mohl přes noc vyspat ve své bavlněné postýlce. Nad ránem jsem v dáli na pláži zahlédl kouzelníka. Pocítil jsem šanci na nějaký item a tak jsem se na něj za mohutného pokřiku vrhl i se svým kamenným mečem. Opatrnost opadá, když vím, že po smrti se spawnu v místě mé postele. Nakonec jsem zvítězil poměrně jasně. Padly z něj nějaké zkušenosti a prázdná flaška od nějakého lektvaru. Pár kroků od místa, kde stál, je vchod do jeskyně. Ta je slepá. Radši jsem si to tam i tak osvítil. Když jsem se otočil, viděl jsem další kouzelníky. Byli daleko. Jenže spolu s nimi se tam potuloval i creeper a dva pavouci. Děkuji, umřít ještě nehodlám.

Šel jsem se projít do nitra země a podívat se co tahle panoramata skrývají. Narazil jsem na obrovskou průrvu, skalní puklinu, která byla tak hluboká, že bylo stěží vidět na její dno. Dole však osvítila mnohá zákoutí protékající láva. Neváhal jsem. Zvědavost byla větši než pud sebezáchovy a tak jsem se vrhl do jejího prozkoumání. Slezl jsem dolu a rovná chodba nabízela další odbočky do tmavých jeskyň. Do jedné takové jsem se odvážil vlézt. Zatímco jsem nakukoval zpoza rohu do temnoty a dumal, že bych si měl vyrobit louče, napadl mě zpoza zad zombík. Nepatrně jsem se lekl a poskočil do strany. Řeknu vám, je velká nevýhoda stát na kraji skalního masivu a uskakovat do prázdnoty. Inu první smrt přináší tu nádhernou klasiku – smrt z vlastní blbosti. Darwin by se tetelil blahem 😀 Po každé smrti v Minecraftu je zvykem, že se proberu ve své poslední vytvořené postýlce. Rovněž po každém zesnulém zůstávají na místě úmrtí všechny věci z inventáře. Takže jsem po vzoru večerníčkových hrdinů Jáji a Páji vyskočil z postele a za smrákání vyrazil pro svý věci do průrvy, tam ke vchodu do jeskyně. Nastala tma a noc, čímž se po okolí spawnulo několik zombíků a jiných nepřátel. Já ale stejně uklouzl a spadl do lávy, což ve mě vzbudilo velký smích od ucha k uchu. Jsem sám sobě nebezpečný! 😀

Poznámka: Postavený dům – XYZ: 3,049 / 69,00000 / -100,910

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *