Raport: Nedělní červnový stream

Co nám přinášejí hry? Díky hraní se dostáváme na chvíli do jiného světa, odtajňujeme zajímavý příběh nebo si je prostě zastřílíme či odreagujeme u nějakého logického rychlíku. Pokud jsme znudění příběhovými misemi, většinou si střihneme nějakou hru po síti s kamarádem, nebo třeba s někým úplně cizím. Ať už člověka na druhé straně drátu znáte osobně, nebo ne, vždycky přináši multiplayer daleko větší zábavu než toulání se v single playeru. Možná jsem se příliš nechal unést, oukej. Singleplayer je fajn. Ale hráli jste už někdy starou akčňovku v multiplayeru? To je teprve nářez! Zábava zaručena!


Úvodem

Od září loňského roku jsem se začal aktivně zajímat o nahrávání videí z her na Youtube, přičemž jsem se do toho všeho snažil něco vtipně glosovat a blekotat. Svou poutí youtubem jsem narazil na několik lidí s podobným vztahem ke hrám a k mému údivu, spousta z nich inklinuje ke hraní starších pecek. Slovo dalo slovo a my (Czhokobo Johnyos a se vrhli do našeho prvního multiplayer hraní. Rozjeli jsme v březnu 2015 brutální řežbu ve hře Outlaws a každý vytvořil jeden sestřih z dvouhodinového hraní (123). Zábava to byla náramná a zaručovala, že nezůstaneme pouze u jednoho sedánku. Každý máme nějaké povinnosti a tak je samozřejmostí, že multiplayer hraní nebude každo víkendovou kratochvílí. Vše se musí sladit tak, aby jsme měli všichni čas ve stejnou chvíli. Nakonec se k druhému hraní schylovalo v červnu 2015.

Testování

Psal se patnáctý červen roku patnáct. Hrdinný  Czhokobo procházel ponurým bojištěm, které zahalovala šedivá mračna. Vůkol už nezněly žádné bitevní vřavy, jen děsivé ticho a hromady těl. Jako správný bojovník měl zvláštní a nečitelný výraz zmaru i radosti ve tváři. Vítěz byl znám. Jakožto jediný přeživší pozvedl zbraň k nebi na znamení vítězství a zvolal "Udělám Livestream!". 

Dobře je teoreticky možné, že se vše odehrálo nepatrně jinak. Ale myšlenka streamu se nám všem zalíbila. Zatímco  Czokhobo zkoumal platformu, kde by naše blekotání utáhli, nevysmáli se nám a nesmazali Youtube účty, přemýšleli jsme společnými silami nad hrami, které tam předvedeme. Rozhodli jsme se pořádně připravit, aby nevznikaly žádné potíže technického rázu během živého vysílání. Nedělnímu streamu tak předcházela sobotní "krátká" příprava. Sešli jsme se ve dvou já a  Czokhobo (Johny  absolvoval  rychlokurz až v nedělní seanci). Testovali jsme hry jako Redneck Rampage,  Rollcage, Re-volt, Ignition, Shadow Warior a nebo také Blood. Všechno se zdálo docela v pořádku. Sem tam nějaké drobné komplikace, způsobené neidentifikovatelnou věcí mezi klávesnicí a židlí. I tak se dalo tohle několikahodinové zkoušení her, instalace, nastavování ap. brát jako úspěšný den.

Den D

Sešli jsme se večer na Skype a  Czokhobo vynesl ze svého velícího stanu informaci o Hitboxu. Co je sakra Hitbox? Já jsem člověk dumavý, a tak jsem začal rozjížět šedou kůru mozkovou na plné obrátky: "Kde má tenhle bojový sport kořeny? A jak moc se podobá thaiboxu? Ksakru, proč mele o bojových sportech?" Otázka se z mysli drala na povrch a zastavila se mezi zuby v ten moment, když nám  Czhokobo poslal odkaz na hitbox, což jak jsem poté poznal, byl hosting našeho streamu. Byl jsem rád, rozhodně bych nechtěl být za blbce, to rozhodně ne!

Začátek streamu byl oznámen na jednadvacátou hodinu nedělní. Začalo se lehce před půl desátou spouštěním první hry, ne však streamu. Naší prvničkou byla hra Re-Volt. Zatímco  Czokhobo a Johny  se už napojovali do hry po síti a vyčkávali na mou maličkost, já měl evidentní problém se samotným spuštěním hry. Vrcholem všeho byla černá obrazovka s modrým rámečkem okolo a se zajímavým názvem souboru. Hra se spustí, načítá se a v průběhu tohoto loadingu se ve spodní části obrazovky zobrazují soubory a jejich názvy. Když se loading zasekl na souboru HUL.hul, došla mi už vážně trpělivost a o další pokusy jsem se nesnažil. Došlo mi, že si ta hra ze mě dělá prostě regulérní prdel. Musím jen poznamenat, že při sobotním testování jsem jezdil po okruhu jako ďábel. Můj nezdar spustit jakkoli hru pobavil oba spoluhráče a kolegy z branže:

Johny: "Helly, já to věděl! Ty se mnou nechceš hrát!" Czokhobo: "Tvůj počítač má bobky!" Johny: "Chrání tě před ostudou!"

Po několika vtípcích už šlo do tuhého a tak jsme se dali na modlení. Na pořadu dne byla modlitba pro Lets playerské bohy, kterou Johny  vymyslel stejně tak rychle, jako zapomněl její pokračování.

Dvě minuty po půl desáté zpustil Czhokobo živé vysílání. Pozitivní energii i přes úvodní marast přinesla návštěva slečny  MsRepulsive, která si s námi v přestávkách i během hraní psala v chatu. Mohli jsme tak díky zpětné vazbě zjistit, třeba jaké má stream zpoždění (odezvu).

Oficiálně první hrou v živém vysílání byla  Rollcage, jediná z jistot, která všem šla spustit jak v sobotním testování, tak i při nedělním hraní. Spojení bránil zvláštní druh šotka, který mi neustále přepisoval již opsanou IP adresu. Nakonec se jej podařilo zneškodnit a mohli jsme se pustit do hry. A nebo také mohla být chyba ve mě. Ale to je vedlejší! 

Jako další věc jsme se rozhodli hrát Ignition. Jde o další závoďárnu a první věc, které jsem se v mládí docela dost nahrál. Už jsem se viděl, jak své zkušenosti prodám na trati a všichni se mi budou klanět. Chybá lávky. Přišel sabotér a poničil mi veškerá auta. Mám podezření, že byl vyslán z tábora protivníků. Mno, a taky se hra začala velice nepřirozeně sekat, jako Doom II na tři osm šestce. Přidám-li, že jsem v těch trhancích slyšel přes Skype každe dvanácté slovo závodníků, je všem jasné, že tu byl záškodník! Kdepak chyba u mě!

Další dvacetiminutovku vyplnil Shadow Warrior. Měli jsme nachystané dvě verze. Jako první jsme zkoušeli bez úspěchu verzi pro Windows. Spojení se napůl zdařilo, když se potkali na jedné mapě Johny  s  Czokhobem a já ostrouhal u nádherného nápisu Looking for other players. Nakonec se podařila spustit dos verze, trvalo to velmi dlouho a tak jsme při naskočení do hry mohli otřít slzičky štěstí, které vystřídala krutá realita a vystřízlivění. Hra se nám příšerně sekala a mě se za tu nepatrnou chvíli hraní podařilo dvakrát propadnout texturou. Nehledně na to, že citlivost myši způsobila totální nehratelnost a schopnost koordinovaně mířit. 

Vrhli jsme se na další kousek – Redneck Rampage. Během spouštění hry se nám zobrazovala hláška found 2 players………. a tečky symbolizovaly takový smutný a tichý loading. V pozadí byl slyšet pláč, ale nikdo z nás se posléze nepřiznal. Absolutně nemám ponětí, kdo z nás tří plakal. Mezitím co  Czokhobo děkoval v živém vysílání všem dvoum divákům za trpělivost, otíral jsem si slzy zmaru. Vyzkoušeli jsme tedy datadisk a světe div se, namísto hledání dvou hráčů nám to našlo třetího a… hledalo čtvrtého. Vzlykot sílil a tak jsme se vrhli do dalších pokusů. Jeden z dalších byl sice úspěšný, ale vyvstal stejný problém jako u Shadow Warriora. Hra se sekala a navíc zobrazovala podivně rozhozené textury. Byl obrovský problém nasměrovat sebe sama mezi futra, natož jakkoli na někoho mířit a pronásledovat jej. Dost to připomínalo sobotní návraty z pátečních jednopivních sedánků.

Skepse a rezignace začínala nabírat na hmatatelných zvucích. Od  Johnyho se začaly ozývat tělní zvuky, takže jsme si s naší představivostí jen horkotěžko domýšleli, co se u něj děje. Pleskance nabývaly na intenzitě, takže jsem podal návrh, že bychom založili kapelu.

Deset minut před půlnocí se do peří odhodlala naše věrná divačka  Ms.Repulsive, která nejen že měla ocelové nervy vydržet s námi tak dlouho, ale také nás sdílela na FB, za což jí patří dík. Nemusela trpět sama, zatáhla do jámy lvové také další lidičky. Po odchodu  Ms.Repulsive se nám podařilo rozjet   Rollcage 2.

Vyzkoušeli jsme postupně různé módy. K otevření všech zamknutých vozidel jsme aplikovali cheat a poté jsme se směle vydali do vzájemných bojů a měření si pindíků. V první disciplíně jsme se se svými auty museli oddávat devastaci okolí, za což se nám odečítal počet bodů. Kdo zničil určitý počet krápníků, světel a dalších doprovodných sloupků u cesty, zvítězil. Cílem bylo dostat se v bodech na nulu. Tímhle modem jsme projeli vcelku rychle a příliš nás neoslovil.

Ozývalo se první podřimování a tak bylo třeba rozproudit naše zkamenělé krevní objehy. Na řadu přišel combat mode. takové destrukční derby. S tím, že soupeře ničíte zbraněmi, které sbíráte porůznu válící se na silnici. Zábavnost šla vzhůru a naše výhovorka klesla na úplné dno. Na živém streamu, který připomínal spíše walking dead, zněly éterem pouze údery do klávesnic. Muselo to být velice zajímavé pokoukání. Divákům je třeba poděkovat. Takže, babi, díky, že jsi vydržela! Navzájem jsme se hecovali a snažili se probouzet. Combat mode k tomu vybízel. K vítězství bylo třeba nasbírat 50 000 bodů, které se získávaly ničením soupeřů.

Ovšem za pád do propasti se body odečítaly. Takže jsme se ve finále tak pekelně soustředili jeden na druhého, že jsme se spolem skoro opět vůbec nebavili. Nakonec se zadařilo a vítěz se přeci jen našel a kolem jedné hodiny v noci jsme stream vítězoslavně ukončili. Následoval pohodový pokec, kde jsme nezapomněli také na pořádné cviky břišních svalů a bránic. I když se stram herně a prezentačně nevyved podle plánu, byla náramná legrace a doufám, že jej zase zopakujeme. Tentokrát snad s menšími faily a vícero hraním. (19.7.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *