Rochard (2011)

John Rochard je svérázný chlapík. Při těžbě vesmírné nafty tak odvádí každý den tvrdou práci pro společnost Skyrig. Ale už nějaký čas se jeho týmu nepodařilo nic nalézt. Vrty zely prázdnotou. Jeho nadřízený Maxmillian začal uvažovat o jeho propuštění a rozptýlení těžebního týmu.

Jenže co čert a ani samotný Rochard nechtěl – jednoho dne při namátkové těžbě na jednom z asteroidů našel stopy neznámé civilizace. V jednom vrtu se nacházela stavba připomínajíc podivný chrám se zvláštními znaky okolo. Objevit něco tak unikátního sebou přínáší radosti poznání, ale také přisvojování a boj o vlastnictví. A tak John brzy pozná, co je jeho nadřízený zač. Zmocnit se artefaktu a vládnou vesmíru! To jen tak pro začátek. Sem tam obsadit novou dimenzi by rovněž nebylo na škodu. Hle! A máme tu spor dobra se zlem. Oukej, on ten příběh není zrovna originální ale pro plošinovku dostačující.
 
 
A tak se nečekaně stává hlavním hrdinou John Rochard podsaditý dělník, s mírnou nadváhou a svéráznými hláškami. Na cestě před zkázou jménem Maxmillian mu budou pomáhat Skyler a Zander. Kolegové jak se patří, kterým není lhostejná budoucnost celého vesmíru.

Myslím, že můžu prozradit, že během dobrodružství na samém začátku přijdou o svého přítele Zandera, který zahyne v troskách vesmírného korábu. Skyler to vybudí k pomoci ještě více a hodlá se pomstít. Kontaktuje svého strýce Floyda, který by mohl vědět o tajemství objeveného artefaktu a znacích okolo daleko více. Rochard se za ním vydá. Po cestě potkává Maxmillianovy nohsledy, poletující průzkumné robůtky, šikovně umístěné obranné věže a lasery.
 

Jakmile John dorazí na místo, kde se trýc nachází, není přijat mile, nýbrž řádně ostřelován. V krytu zabarikádovaný strýček Floyd nedbá Johnova volání, že je jeho přítel a že ho poslala Skyler. Proto se s ní spojí vysílačkou. Musí nějak dokázat, že mluví pravdu a tak mu Skyler řekne, že jí strýc kdysi s oblibou nazýval Bambi. Rocharda to evidentně pobaví, strýce obměkčí a oba se setkají. První okamžik mi připomínal film Kdo najde přítele, najde poklad, kdy na jedné straně zabarikádovaný bláznivý jaopnčík a na té druhé vyjednavač.
Rock is hard, John Rochard is harder!
 

Rochard je klasická plošinovka, ve které musíte přejít z bodu A do bodu B. Co ji však posouvá dál od běžných hopsaček je gravitační pistole. S Gravity Gunem je spojený Half-life 2. A přesně v době, kdy jste ji v HL získali začala hra nabírat na zábavnosti dalších rozměrů.
John má Gravity gun hned od začátku a postupem času si ji může vylepšovat. Tahle jediná zbraň ve hře má hned několik módů. Jen otvírák na pivo chybí, snad se objeví v pokračování. Pravým tlačítkem zapínáte antigravitaci a můžete s libostí vám vlastní zvedat okolní bedny a házet je na nabíhající vojáky, nebo s klidem poskládat několik beden na sebe a proskočit tak na první pohled na nedostupnou plošinku. Levým tlačítem pálíte laser, který nemá zásobník. Ale abyste nepálili jak divočáci, může se přehřát a tak trvá nějaký okamžik než zase budete moci střílet. Třetím modem jsou podpůrné granáty.

 

 

 

Ty lze doplňovat z přilehlých automatů na maximální množství. Pokud se nepletu na začátku unesete pouze tři a v závěru až čtrnáct. Faktem ale je, že automaty k doplnění jsou na každém místě, kde je potřeba a tak absencí granátů netrpíte. O tom kam a jaký granát hodíte si můžete pečlivě naměřit. Hra ukazuje osu oblouku, jak asi granát poletí a poté jej můžete vrhnout. Jsou tu tři druhy. První je klasický, který mrštítě a čekáte na výbuch, nebo jej tlačítkem můžete nechat vybouchnout dříve. Druhý má výhodu přychycení a vybouchne pouze na dálkové odstřelení (v některých logických hádankách ve hře jsou nezbytné k postupu dál). Posledním kousek umí obrátit gravitační polaritu a tak dokáže zvednout obrovské kovové bedny, čímž odstraní překážky k dalšímu postupu.

Gravity Gun umí zapnout sníženou gravitaci, díky ní dokáže skákat skákat John Rochard vysoko i do dáli. Pokud z nějaké výšky spadne na zadek, patřičně to svým svérázným humorem okomentuje, když zamručí a zvolá: "Bad gravity!" Pomoci Gravity Gunu je také ve spojení s kolegyní Skyler, která mu ve výpravě pomáhá. Ve hře je i několik Healt Station, ale když je celý systém uzdravování atomatický jako u nových akčních her (jakmile jste kriticky zranění, obrazovka zašedne a pokud se rychle schováte, uzdravíte se), je jejich použití vhodné jen k trvalému navýšení čáry života – jednorázově.

Celý postup hrou svižně odsýpá. Po cestě nejen střílíte, hopsáte a řešíte daléké skoky při snížené gravitaci, ale také dumete nad logickými úkoly. Jejich obtížnost je jednoduchá a systémem pokus omyl dojdete vždy rychlému řešení. Přesně tak to má být, nebrání to hře na svižnosti. Záseky se nekonají. K řešení postupu pomáhá Gravity Gun. S ní můžete odtrhnout ze zdi věže a mrsknout je po nabíhajícím nepříteli, odkloníte s ní nebezpečné lasery, vypnete nebo zapnete různé mechanismy či aktivujete různobarevná silová pole. Zkrze modré pole dokáže Rochard projít, ale neprotáhne sebou předměty (bedny atp.). Přes červené zase projít nemůže, ale předměty si z vedlejší místnosti zkrze tohle pole může Gravity Gunem s přehledem podat. Pak je tu ještě žluté a bílé pole.

Grafika je nádherná, na plošinovku jako dělaná a hned při prvních okamžicích jsem si vzpomněl na Abes Odysee. Mají dost společného. Líbivou grafiku a i kameru, kdy je Rochard na jedné obrazovce viděn z dálky, na jiné zase zblízka.

Skyler ve vysílačce: "Johne, je jediný způsob, jak se dostal dál,. budeš muset pomocí Gravity Gunu vyšplhat po těch bednách vzhůru."

Rochard: "Opravdu není jiná cesta…?"

Skyler: "Není, budeš muset tudy. Ono ti prospěje shodit nějaké kalorie."

Rochard: "Jasně, Bambi."

Rochard po odtržení obranné věže ze zdi a následném vymrštění do tváře nepřítele: "Boom, Baby!"

Čeho se u hry nemusíte bát? To je určitě stereotyp. Pokud si hraní rozvrhnete do dvou dnů, tak se s ním nesetkáte. Hra je totiž dlouhá tak akorát a postupně přidává na zábavnosti. Trošku mě zklamal závěr, který mohl být udělaný daleko lépe – jinak. Nebál bych se v mém alternativním závěru zúročit veškeré zkušenosti z předešlých úrovní. Narval bych tam několik logických puzzlů. Prostě celkově je závěr takový chaotický. Ale nemění nic na tom, že jsem se u Rocharda královsky bavil.

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *