Command & Conquer: Red Alert 3 (2008)

Se Soviety na věčné časy. Aby tomu tak opravdu bylo odcestují rudoarmějci zpět časem, aby včas zničili Alberta Einsteina. Bez jeho vědomostí nebudou moci Spojenci vybudovat superzbraně a nedokáží se v budoucnu ubránit Sovietské expanzi. Jakmile se Rusové vrátí po úspěšném zabití vědce zpět, je říše na vrcholu a vypadá to, že zbytky spojenců už nebudou dlouho odporovat. Jenže hrátky s časem jsou zapeklité a tak se díky zásahu do minulosti stala z Japonska obrovsky silná armáda, s vyspělými technologiemi, odhodlaná ovládnout svět.

Nádherná zimní krajina, Měsíc svítí a lodě se procházejí.

Dlouho jsem se bránil rozehrání již třetího pokračování Red Alert. Měl jsem úplně stejné obavy, jako když jsem kdysi odkládal druhý díl. Jenže stejně jsem mu podlehl a nejinak tomu bylo i u nejnovějšího pokračování (nepočítaje datadisky). Několik misí mi trvalo, než jsem si navykl, ale pak už jsem rozehrál a nechal se unášet hrou. Red Alert 3 se hraje stejně dobře jako jejich předchudci. Hra prostě odsýpá jak má a jednotlivé strany mají tak akorát misí, aby se neokoukaly a aby se v každé misi dělo něco trochu jiného.

Jednotlivý postup hrou je jako vždy protkán videi. V nich je několik známých herců a prsatých důstojnic, které nám předkládají cíle misí a přímo ve hře nás také doprovázejí ony, nebo další spolubojovníci. Sovietský prezident mě zaujal ze všech nejvíc. Tima Curryho mám jako herce celkem v oblibě a na rychlo si vzpomenu třeba na jeho ztvárnění zabijáckého klauna ve filmu To, dle knižní předlohy Stephena Kinga. Skvělou miniroli sehrál také ve filmu Sám doma 2, kde schytal facku od Kevinovy mámy v hotelu Plaza coby "recepční". Prsaté důstojnice ve videích 

Výše zmíněný spolubojovník přináší do hry mírnou inovaci. Na mapě mise si rozestaví základnu někde poblíž mé a zdroje které vzájemně natěžíme se mezi nás dělí rovným dílem. Spolubojovníka můžeme ovládat jednoduchými příkazy jako "zastaň pozici" nebo "zaútoč". Ale stejně tak se o něj nemusíme vůbec starat a nechat ho s jeho vlastními plány. Implementace spolubojovníka hru značně zlehčuje a lze ho využít na jobovky k odhalování mapy nebo k obraně naší čerstvě rozestavené základny. Před misí lze navíc zvolit, jestli jej bude ovládat počítač nebo se někdo z přátel může napojit a misi projdete spolu. Je to zajímavý prvek, který není zas tak otravný jak jsem z prvních dojmů nabyl. Jsou mise kdy se nepřítel zaměřuje právě na něj a já můžu s klidem rozestavět větší armádu. V jiných se zase spolubojovník pouští do nesmyslných útoků a pak nedokáže ubránit svou základnu. Musí se místy spolupracovat, ale není to důležité. 

Sovietská expanze vrtulníků. Spojenecká základna padla.

V misích navštívíme několik různorodých míst jako zimní krajinu pod rouškou noci ve Vladivostoku, na leteckou základnu, polezeme na horu Fuji. Nahlédneme do nitra sopky, mrknem na pláž Brighton Beach, na horu Rushmore nebo také na Velikonoční ostrovy a další zajímavá místa. Cíle misí se nějak moc neliší od běžných RTS. Takže očekávejte cíle jako "ubraň" cosi, "obsaď" tamto, "eskortuj" todlec nebo "doprovoď" támhle to. Mise většinou mají hlavní úkol a v jejím průběhu lze plnit také ty vedlejší. Vždycky jsem se snažil splnit všechny. No a pak je tu můj nejméně oblíbený druh úkolů, kdy se se speciální agentkou musíte probít zkrze nepřátelské linie a něco zpravidla zničit (elektrárny, radiové věže atp.) bez toho, aby agentka zahynula. Ano tyhle mise jsem neměl rád, ale tady je to lahůdka. V prvním C&C (i Red Alert) byl úspěch těchto misí občas dílem náhody, kdy zabil postavu výbuch, nebo se ze tmy vynořil voják a vystřelil jako první a následovalo načtení hry. Ve trojce se tenhle typ úkolu plní daleko lépe, snaději, není tolik frustrojící a hlavně baví. 

Tanja, ta se nesere, ideální holka do nepohody.

Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem si zvykl na grafický kabátek hry. Takové "animované" cirkusové cosi, hrající všemi barvami duhy. A řekl bych, že právě tohle "barevné" pojetí nesedlo každému. I já byl na vážkách. Jenže pak přišla ostrovní mise se Soviety a hra si mě konečně získala. Nádherná zimní krajina, odlesk měsíce na hladině moře, a sovietský spolubojovník připlouval k ostrovu, načež lodím narostly velké mechanické nohy a vystoupaly na břeh. To byl památný a příjemně překvapivý herní moment. Začal jsem se grafikou kochat. Takové ztvárnění vody je kapitola sama o sobě. Zas tolik her jsem nehrál, ale voda v RA3 je naprosto úžasná. Ztvárnění vln, čeření hladiny, kruhy po výbuchu – prostě nádhera.

Když už jsem nakousl vodní hladinu. Další zásadní novinkou RA3 je výstavba základen i na vodní hladině. Dost to rozšíří herní působnost a neomezuje tolik výstavbu základny jen na souši. Navíc se na hladině nachází také potřebné zdroje. Na vodu se také dostane spousta jednotek díky druhému režimu – obojživelné. Ve vodě také poplavou všechny speciální pěší jednotky tří stran jako je Nataša, Tanja nebo Yuriko Omega. Všechny tyto dámy jsou svižné plavčice. Takoví inženýři se přes vodu dostanou obvykle na člunu nebo na skůtru. 

Nadvláda Japonska se zvětšovala. A tak jsem si uspořádal menší armádní přehlídku.

Hra nabízí různé druhy jednotek, který není zrovna požehnaně, ale zase si z nich některé oblíbíte více a jiné nebudete vůbec používat. Za Soviety jsem rád pobíhal s Natašou i v běžných misích a z týlu devastoval nic netušícího protivníka. Ale v drtivé většině jsem využíval vrtulníky Dvojbřit spolu se superzbraněmi z "přísně tajných protokolů". Na pozemní útoky jsem se orientoval jen v největší nutnosti a tak oblohu zahalily obrovské skupiny vrtulníků s drtivým útokem. Nejhorší jednotkou byl pro mě ruský méďa s kloboučkem a nemotorným pohybem. Ve spojeneckých řadách bych vyzdvihl jak už bývá zvykem námořnictvo, Tank Mirage, který se dokáže zneviditelnit a stejně tak i jednotky v okolí a stíhací letadla Mstitel. Ty za podpory speciální superzbraně Kryostřela dokáží způsobit obrovské škody. Japonské Císařství jsem odehrál takřka výhradne jen s Vrtulníky VX. Jde o jednotku, která pokud je ve vzduchu, umí útočit na pozemní budovy a jednotky. Přepne-li se režim na pozemní, snese se a dokáže ze země raketami smést vše ve vzduchu. Yuriko Omega je speciální pěchotní jednotka typu Tanji. Umí odmrštit svého nepřítele do vzduchu díky tlakové vlně. I tak jsem ji vůbec nevyužil. Podpora Vrtulníků VX Raketovými Anděli dělá z armády obrovskou a ničivou sílu. Tenhle Andílek umí ve vzduchu útočit jak na pozemní tak i na letecké jednotky a navíc dokáže paralyzovat jednotky. 

Na severozápadě zuří boj. Stavím si ani nevím jak. 

Co jsou to superzbraně "Přísně tajných protokolů"? V každé misi se výstavbou, rozšiřováním armády i útoky zvyšují "zkušenosti", které jakmile dosáhnou plného ukazatele, získáme bod. Za ten lze v ústředí "Přísně tajných protokolů" pořídit nějakou superzbraň. Ty se obvykle s každou misí otevírají postupně a vždy se začíná od začátku, zbraně nejsou přenosné do dalších misí. Každá válečná strana má odlišné superzbraně a stejně jako u jednotek, jsem si také oblíbil jen některé. Nejvtipnější je Spojenecká časovaná bomba, kterou lze kamkoli na odhalené mapě teleportovat a po odečtení časového limitu vybouchne. Tedy těsně před explozí popřeje "Hezký den". 

Ubránění Brighton Beach nebylo zpočátku jednoduché. Sovietské vzducholodě šly stejně k zemi.

Zaujala mě také AI protivníka. Nevím zda to byla náhoda, protože se to za celou dobu hraní stalo jen jednou. V misi kdy buduju armádu se ke shromaždišti Vrtulníků VX přiblížilo několik sovietských transportérů (Skokanů) a zaparkovali si to mezi mé nechráněné VX. S velkou dávkou naivity jsem i nadále vybudovával další stejné jednotky. Když mi došly kredity, rozhodl jsem se, že provedu útok. Jenže ve stejném momentu se ke mě blížila armáda tanků nepřítele. Nastala patová situace. Jak známo VX na pozemní útočí jen ze vzduchu. Pokud zůstanu na zemi, přijíždějící tanky vše zničí. Pokud vzlétnu rozstřílí mě protiletadlové transportéry… Taky jsem se několikrát setkal s útoky nepřítele, které přišly bezprostředně poté, co mi vypadla elektřina. Obranné věže se tak staly historií. 

Je dobojováno, konečně se můžeme věnovat zahradničení!

Další zajímavou věcí je výstavba budov jednotlivých stran. Sověti budují v klasickém stylu. Z menu staveb si vyberu budovu, kliknu na ni a vyberu si místo na mapě kde ji postavím. Jakmile ji položím začne výstavba. Po uplynutí určité chvíle se stavba dokončí a je hotová. U Spojenců je to podobné. Opět v menu stavby kliknu na budovu a začne ubíhat čas, po chvíli už je stavba připravena k umístění a postaví se rovnou hotová. Zato Císařství si připravilo zajímavou novinku. Jakákoli budova se staví odlešně od předchozích stran. Jakmile kliknete na jakoukoliv budovu z menu staveb, vyjede z hlavní budovy vozítko s plánem konkrétní budovy. Musíte ho tedy dopravit na určené místo a tam začne teprve budovat. Poprvé jsem byl z toho dost překvapen a divil se proč nejdou postavit kasárny a proč k sakru se mi srocují ta divná vozítka u hlavní budovy.

Ve hře se mi zalíbilo několik okamžiků. Mezi ně patří:

– Sovietské transportéry pěchoty, které své vojáky vystřelují dělem a ti se pak snášejí s padákem na určené místo. Kuriózní, vtipné a účelné. 

– Cirkusové stany, které později odhalí základnu Shinza Nagamy

– Sekundární mody některých jednotek (pěchota s kulomety přezbrojí na molotovy, obranné věže japonského císařství lze přepínat mezi mody protiletecký-pozemní.

– Plovoucí císařská pevnost

– Šogunův popravčí

– Vypouštění sovietských vzducholodí z nitra stadionů 

– Hora Rushmore

– Úvod v Leningradu

Ve hře se mi také nelíbilo:

– Na to jak velké rozlišení hra nabízí má až příliš velké místo na obrazovce (texty k misím,rozhovory). Nechápu proč ve vysokém rozlišení zabírá prostředek obrazovky a má takové obrovské písmo. Daleko vhodnější by bylo umístění někam do horní části obrazovky. Tam lišta o dvou řádcích a menší písmo. V nastavení hry lze upravit čas textu na obrazovce ale zdálo se mi, že ne vždy to fungovalo jak má.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *