Wolfram (2012)

Starý kabát si žil v pohodlí skříně na ramínku. Občas ho majitel řádně vykartáčoval a vyčistil. Při tom zavzpomínal na staré časy a poté ho pověsil zpátky na jeho místo. I přes zbídačený stav, který se na něm za ta léta podepsal, ho měl majitel rád. Jenže léta uplynula nečekaně rychle a ani materiál není tak pevný jako byl kdysi. Moc rád by si ho na sebe zase jednou vzal a štramácky se procházel po náměstí. Obával se však toho, že i kdyby si ho vzal, cítil se dobře, okolí by jej nepřijalo. Krejčovská firma "Chain Studios" mu jeho přání splnila. Jeho kabát se stal modelem pro moderní oděv se zachovalým old school šmrncem. Přesně takový je freeware počin Wolfram.

 

Ruští vývojáři předělali původního Wolfensteina (jeho první epizodu) do nového grafického kabátku. Zachovali přitom původní hratelnost a tak si může Wolfensteina zahrát i mladší generace. Není však nad originál. Wolfram se v lecčem liší, má chyby, ale i přesto je to povedený kousek. Už úvodní znělka i s obrazovkou a hudbou v pozadí dává hře hned na startu příjemný nádech nostalgie.

Oproti původní hře je evidentní vizuální stránka. Detailní grafika, stíny objektů a světlo tvoří dobrou atmosféru. Všechno má však nádech původní hry a je to citelně znát. Proběhnete se všemi známými místnostmi hradu Wolfenstein, potkáte také staré známé protivníky z řad nacistických posluhovačů. Obyčejné strážné s pistolí, elitní vojáky SS se samopalem a bojové psy. Nesmím zapomenout samozřejmě na závěrečného bosse, kterým je v první epizodě Hans Grösse. Co vám proběhne hlavou po prvním setkání se strážným? "Má snad neprůstřelnou vestu?" Kdepak, nemá. Mnohem důležitější, než kdy jindy, jsou tu headshoty. Stači jedna dobře mířená rána (na elitního vojáka se samopalem dvě rány) a rozehraje se před vámi bizarní gymnastická sestava. Nepřátelé totiž po úmrtí odpadávají do zvláštních nepřirozených poloh, což vybudí nejeden úsměv na tváři.

Nemůžu si pomoct, ale elitní voják SS v modré kombinéze se samopalem v ruce ve mě nebudil takový respekt jako u Wolfensteina 3-D. Zatímco tam stačilo, aby zařval tu svouji hlášku "Schutzstaffel" a měl jsem řádně nahnáno, ve Wolframovi z něj prostě respekt nečíší. Nejlepší groteska do zlatého fondu "němého" filmu bylo jedno ze setkání s elitním SS. Otevřel jsem dveře, vyběhl na mě, já zjistil, že nemám nabitou zbraň. Takže jsem se jal zběsilému útěku s esesákem za zády. Jakmile mě dohnal do slepé uličky, došly mu náboje a začal tentokrát utíkat on předemnou. Moc se mi líbilo jak se nepřátelští vojáci schovávají za zeď. Což je náznak dobré inteligence. Několikrát mi dokonce naběhli ze dvou stran, když měla místnost dva vchody. Byli střelecky přesní a občas řádně zatopili. Jakmile jim došly náboje, utekli na bezpečné místo a tam přebijeli. Dokonce na sebe i gestem (mávne rukou) upozorní a zavolají posily, jakmile jsou v nebezpečí. Mnohdy jen otevřu dveře a zvuk přiláká stráže.

A tohle všechno kontrastuje s absolutní debilitou. Například když otevřu dveře, voják se otočí zády a čeká, až ho strefím. Jindy stojí dva pospolu na hlídce. Vykouknu zpoza rohu picnu jednoho z nich. Ten se zkácí k zemi. Jeho kolega, který stál půl metru od něho nehne ani brvou. Přikládám to na vrub preciznímu výcviku nacistických vojsk. "Kamarád sice padl! Ale já budu dál hájit Říši." No dobře asi to tak není. Jen je hloupá AI. Naprostá idiocie vygradovala v místnosti, kde chodila hlídka neustále ve stejné trase dokola. Stačilo pootevřít dveře, vypálit, voják padl. A takhle ještě alespoň 4x. Hlídkující kolegové své mrtvé soukmenovce s hrdostí překračovali bez náznaku jakékoli reakce. 

Hrad je prošpikován tajnými místnostmi daleko více než v původní hře. Jsou v nich většinou náboje, lékárničky a ojediněle zbraně. Průzkum potvrdil, že čtyři z pěti Blazkowitzů neocení tajnou místnost s náboji, když jim zbývá jediná čára života. Dále můžete sbírat poklady, jíst klasické kuřátko nebo v horším případě i psí žrádlo. Z arzenálu si vystačíte pouze s obyčejnou pistolí a nožem. Při hraní budete doslova zakopávat o náboje, takže vlastně nůž ani nepoužijete. Ano, je tu také samopal. A Ano i "rotačák". Ovšem nabízí se otázka co s nimi? Opravdu. Samopal má špatný zvuk, špatnou mušku a než s ním někoho trefíte budete buď mrtví, nebo vám dojde munice, začnete přebíjet a pak budete mrtví. Rotační kulomet jako by vyprávěl příběh o velkém kašpárku, malém divadlu a velkém rachotu. Rotační kulomet se hodí jen na závěrečného bosse. Tam budete po Hansovi házet klidně i boty, klíče nebo výhružné pohledy jen abyste ho dostali konečně k zemi.   Na co pálit slepými, když s obyčejnou pistolí stačí zamířit a k úspěchu stačí jedna kulka. Zamřování je taktéž jedna z novinek oproti původní hře. Zpočátku jsem ho moc nepoužíval, ale nakonec se hodilo. 


 

Nová grafika dává Wolframovi trošku jiný rozměr. Díky stínům leckdy můžete postupovat jako ve "stealth akci". Může se totiž stát, že vás stráže na poprvé neuvidí, ale stalo se mi to ve hře opravdu minimálně. Je spíše otázkou jestli to byl záměr nebo zrovna chyba AI. Každopádně je fajn počkat si za rohem ve stylu Sama Fishera a pozorovat blížící se stín, který vrhá nic netušící strážný. Ve hře jsou i místnosti se zrcadlem, kde jde krásně pohlédnout do tváře Blazkowicze. Zároveň jde také vidět opožděná animace. Zkuste si přebít před zrcadlem zbraň. Podobné to bývá i u stínů, kdy přebíjející hrdina máchá pistolí, ale stín zůstává bez pohybu. Ale to už jsem krapet detailista. Mnohem důležitější je hratelnost a ta je dobrá. 

Hra nabízí tři úrovně obtížnosti. Já jsem ji hrál na střední a nejednou jsem se levelem potácel rozkrvaven hledajíc alespoň mísu psího žrádla, která by mě postavila na nohy. Vyzkoušel jsem i starý známý ILM cheat, ten tu nefunguje. Řekl bych, že obtížnost HARD dostojí svému jménu. V nastavení grafiky a stínů jsem dal všechno na maximum a občas se zvuky a hudba v pozadí sekla, jakoby v ní zakřupalo. Trvalo to vždy jen malý okamžik a většinou se tak dělo při přiblížení na nějaký objekt (dveře, zeď). A jak už je dnes u nových her zvykem, ani Wolframa nenechali vývojáří bez achievementů. Můžete jich tu sbírat opravdu hodně (posbírej 50 000 zlata, sněz 25 kuřat, zabij 100 nepřátel….). Jsou takovou pobídkou k dalšímu znovuzahrání. Wolfram je zdarma, má mouchy, ale stále je to ten nejlepší remake původní hry co si lze zahrát. Přestaňte váhat a zkuste ho taky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *