15 Days (2009)

Příběh této adventury se odehrává v roce 2009. V jednom skladišti, které přiléhá k řece, se parta mladých lidí probouzí do nového dne. Jedním z nich Cathryn Hopeová, která dnešním dnem, tedy 1.července, slaví svoje třicáté narozeniny. Její přátelé a spolubydlící Mike a Bernie se rozhodli její kulatiny obohatit netradičním dárkem. Když Cathryn došla do společenské místnosti, ležel na stole plátek místních novin a na titulní stránce zpráva o vandalech, kteří ukradli z věže londýnského Big Benu číslice z hodin. Cathryn vše okamžitě došlo, protože chybějící číslice ležely hned vedle novin na stole. Předně takhle hra začala osvětlovat charaktery postav. Hráči v tomto okamžiku dojde, že tahle parta nebude jen tak obyčejná skupinka mladých lidí. Ba ne. Tahle trojice se totiž chystá k riskantnímu podniku a to ukrást v místní galerii drahocenný obraz Winstona Churchilla, za který dostanou tučnou odměnu.

Není to však žádná parta nazdárků. Cathryn Hopeová se zajímá o umění (v mládí se zajímala o balet, což ji záhy opustilo) a úspěšně absolvovala vysokou školu. Svého otce nemá příliš v lásce, je to obchodník, který se neštítí žádných praktik. Mike Mensforth je zase odborník přes počítače, vyzná se v hackování a nebýt Cathryn jistě by ve svých třiceti letech i nadále pobýval v dětském pokoji u své matky. Posledním do party je Bernard. Tajemný čtyřicetiletý belgičan, který se ne příliš dobře rozešel se svojí manželkou a jeho zálibou jsou sázky. Tahle trojice žije pospolu ve skladišti u řeky na kraji Londýna. Tady také vše plánují. Nedílnou součástí následujícího podniku a čtvrtým do party je Robert McBride. Ten ve svém ateliéru kreslí nádherné obrazy a jeho talent mu umožňuje kreslit i obrazy z obtíží rozeznatelných od originálu. Dokonalá loupež. Výměna originálu za falsifikát. Vše určitě skvěle klapne, nebo ne?

Na titulní stránce novin nebyl pouze článek o Big Benu. Psalo se tam také o úmrtí významného politika Henstona. Jeho úmrtí je náhlé a okolo je příliš mnoho nejasností aby se případ jen tak uzavřel. K vyřešení případu je povolán z amerického Washingtonu Jack Stern, který pracuje pro mezinárodní policii. Jackova postava je další důležitou dějovou linkou ve hře. Jednou dějovou linkou je trojice zlodějíčků obrazů, kde si vyzkoušíte postupně hru za všechny postavy z party. Jakmile do hry vstoupí Stern, ujmete se i jeho a dějová křižovatka se neúprosně blíží. Při pátrání narazí Stern na případ s obrazy a děj se tady protíná. Budete hrát za Sterna i za partičku.  

 

Detektiv Stern chystajíc se do Londýna: "Doufám, že bude mít mé auto volant na pravém místě." Britský úředník mu po telefonu suše odvětí: "Volant je na pravém místě."

 

V úvodu hraní si nešlo nevšimnout nepříliš hezkého pozadí úvodní obrazovky. Působí jako nepřirozená rozmazaná koláž, do které vložili pohybující se postavy. Negativní pohled na hru v úvodu nezachránila ani hudba a zvuky v pozadí. Slyšíte zvuky ulic, ruchy, auta, běžný život. A hle, naráz se tato zvuková stopa zastaví a začne znova. Působí to strašně nepřirozeně, jako zaseknutá deska. Postupně se hudební i grafický prokles ve hře jen zlepšoval. Z různorodých míst, která postupem času navštívíte jako Londýn, Paříž, Katakomby, Klub a další mi žádný k srdci nepřirostl. Nikde jsem úžasem nestrnul abych se kochal okolní scenérií. Ještě bych doporučil věnovat několik okamžiků hlasitosti rozhovorů a hudby v pozadí. Defaultně jsou nastavené stejné hodnoty, což v některých okamžicích kazí dojem ze hry, kdy přes hlasité okolní zvuky neslyšíte pořádně rozhovor. 

Moc se mi líbilo pojetí menu, mapy a inventáře. Vše je hezky pod jedním tlačítkem v levém rohu. Pro mapu kliknete na tlačítko, inventář probudíte najetím kurzoru od tlačítka do strany a menu vyvoláte pohybem nahoru. Je to rychlé, půvabné a estetické. Stejně jako celá tahle hra. Obtížnost je totiž velmi jednoduchá a hru dohrajete během jednoho prodlouženého odpoledne. Svým pojetím, kdy se snaží nerušit zbytečným množstvím předmětů a minimum interaktivních míst v okolí k prozkoumání, nasazuje rychlé  tempo, které připomíná místy interaktivní film. Například vedete rozhovor s Mikem, ten po vás chce flash disk, ten najdete na stole, předáte a zas se spustí rozhovor nebo animace.

 

Komisařství ve Washingtonu: "Kruci, Sterne! Za hotel jste už utratíl víc než dost! Chceme už nějaké výsledky, nejste tam na dovolené!!" Stern: "Pane, vždyť spím v autě.." odpověď: "Snažím se tu naštvat, tak mi to nekažte!"

 

Nebojím se hru přirovnat k adventuře Fahrenheit. Ovšem ne kvalitativně ani inovativně, nýbrž po stránce interaktivního filmu. K dispozici je sice mapa. Můžete si říci, hurá můžu rychle cestovat. Ale chyba lávky. Sice se na mapě otevírají místa, které navštívíte, ale hra vede za ruku tak silně, že nebudete mít prostě důvod chodit okolními stezkami. Každá obrazovka nabízí hrstku interaktivních předmětů, které postava stejně jen stroze okomentuje, takže se pozdějším postupem jimi už nebudete zabývat. Jak jsem zmínil, hra vede, napovídá, takže když se máte dostat třeba na letiště tak si zavoláte o rezervaci letenky a jedete tam. Žádné odbočení a hledání předmětů prostě nečekejte. 

K ovládání postačí jediné tlačítko myši. Každé poklepnutí na předmět vyvolá příkaz. U telefonu se objeví "poslechnout" si záznamník, "zavolat" někomu nebo "prozkoumat". U jiných předmětů zase "sebrat" nebo "použít". Inventář bude čítat předměty, které opravdu budete potřebovat, mnoho jich tedy nebude a žádné bláznivé a nelogické kombinace tu nehrozí. I když vytvoření umělého palce… No.. však uvidíte sami. Hra je protkaná několika minihrami, které lze po dvou minutách tlačítkem přeskočit. A vězte, že tlačítka hojně využijete. Ne proto, že by minihry byly obtížné, ale hlavně proto, že do plynulosti hry se prostě nehodí. Jakoby se jimi chtěla natahovat herní doba. 

Příběh je pojat dramaticky, napínavě a proto vzbudí úsměv na tváři, když si Cathryn při dokonalé loupeži dá do kapsy celý obraz nebo později velkou nášlapnou minu. Vím, že to tak v adventurách bývá, nepříliš detailní animace, ale působí to komicky. Jakmile se dostanete do závěrečné čtvrtiny hry, stanete se pouhým přihlížejícím divákem, od kterého se očekává sem tam kliknutí myší. Co říci na závěr? Název 15 Days určitě neznamená dobu hratelnosti. Větší část hry sfouknete po snídani a přes oběd ji dokončíte. Celé to na mě působí jako epizoda z nějakého kriminálního seriálu. Pokud hledáte něco k rychlému dokončení, nevyžadujete rozvětvený příběh a strohé seznámení s postavami, které vám k srdci nepřirostou, pak je 15 days jasná volba.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *