Alfred Hitchcock Presents The Final Cut (2001)

Alfreda Hitchcocka není třeba představovat. Jeho životní dílo je velmi bohaté. Tento mistr napětí vytvořil nejen mnoho kultovních snímků, ale také razil nové cesty, kterými se další filmové generace inspirovaly. Za svoji bohatou kariéru natočil přes padesát filmů. V roce 1980 zemřel na selhání ledvin nedožitých 81 letech. Vytvořením této adventury chtěli tvůrci vzdát hold jedinečnému režisérovi. Pojmenovali ji tedy stylově – Alfred Hitchcock Presents The Final Cut. Příběh této adventury vás přivádí do filmařského prostředí. Nebudete však v roli režíséra. Ale budete odtajňovat kriminální zápletku.

Hlavním hrdinou je soukromý detektiv Joseph Shamley, který se rozhodne ujmout případu v jednom odlehlém městečku, kde se točí film. Opouští tak ruch velkoměsta a vydává se na dalekou cestu. Městečko leží u moře a před velkými vlnami jej chrání skaliska. Odlehlost a žádná civilizace. V okolí pár domů, kostel, ostatní jsou jen filmařské kulisy. Nádherně potemnělé až britské počasí dává hře příjemný ponurý a vhodný nádech. Shamley bude řešit případ nezvěstných členů štábu. Celé městečko má ve vlastnictví Marvin-Jordan, který se tu snaží dokončit film. Snímek by měl svoji podobou vzdát poctu A.H. K dokončení mu brání nejen zmizelý štáb ale také jeho nemoc. Marvin-Jordan je na smrt nemocný a jeho čas se naplní během několika týdnů. Nezbývá mu tedy mnoho času.

Hlavní postava, za kterou budete hrát je Joseph Shamley. Ten v dětství přišel o oba své rodiče při autonehodě. V té době se mu změnil život. V den úmrtí svých rodičů zemřel také Alfred Hitchcock a Joseph začne mít vidiny. Jedna taková se mu vyobrazí hned při příjezdu do městečka. I díky nim se mu podaří odtajňovat případ. 

Ve hře mnoho postav k rozhovoru nepotkáte. Když bych to srovnal třeba k Poslu Smrti, tak tu je živých postav rozhodně méně. Hra je složena z pěti aktů a v tom prvním (nepočítám-li intro) se budete bavi pouze s ptákem, který si dopřává sklenku brandy. Jmenuje se Alfred a jeho majitelka ornitoložka Alicia Slezak od úmrtí rodičů ještě nepromluvila. Všímáte si? Zmínil jsem tři postavy a ani se nerozehrajete a z příběhu už máte mrtvé dva páry rodičů. Vůbec postupem hry se setkáte s více mrtvými než s živými postavami. První provázanější a obsáhlejší rozhovor povedete až ve druhém aktu. Postavy jsou nezáživné, k srdci nepřilnavé a hlavní hrdina je takový nemastný neslaný. Prostě budete hrou proplouvat jen tak. Chvíli vás začne bavit, pak zas nudit a tak je to pořád dokola. I když se v řešení případu dostanete dál, leccos nového se dozvíte, z křesla vás to stejně nezvedne. Když jsme u těch mrtvol. Když jsem v Poslu Smrti našel v kýblu hlavu, pořádně jsem se lekl, nějakou emoci to vě mě probudilo. Tady se prostě nic takového nedělo. 

I když samotné zvárnění britského počasí, kdy je obloha zamračená a okolní domy pochmurně šedivé, se nadmíru povedlo. Je nádhera sledovat místní sídlo ze všemožných úhlů a pohledů. Kamera je skvěla i když se mnohdy mine účinkem, moc si mi líbila. Připomíná trošku Alone in the Dark nebo Silent Hill. Prostě jakmile se s postavou procházíte po okolí automaticky spouštíte rozné pohledy kamer, což má vždy za následek místo, ve kterém s postavou stojíte. Stane se, že zajdete mimo obraz a kamera na to nezareaguje, ale to mi vůbec nevadilo a po paměti jsem se odtud bezproblému vymotal. 

Hra je navíc protkaná skvělými ingame videi a že jich neni málo. Navíc Josephova schopnost flashbacku (vidin) ukáže hra formou několika vteřinových úryvků ze skutečných filmů Alfreda Hitchcocka. Ve hře by jich mělo být prý v součtu okolo patnácti minut. Je to příjemné oživení. Možná bych to více ocenil (a třeba si všiml i nějakých odkazů na Hitchcockovu tvorbu), kdybych byl větší fanda do jeho filmů a neviděl jen tři snímky. I když některé odkazy a hádanky jsou jasné i neznalým jeho tvorby. Třeba hned v úvodu musíte složit ze dvou slov jméno filmu abyste otevřeli šuplík. 

Hned krátce po otevření branky od sídla máte k dispozici vlastně skoro celou hru. Filmové městečko protkané cestičkami vedoucími také k moři je celé jako na dlani. Akorát do drtivé většiny dveří se ještě nedostanete, protože od nich nemáte klíč nebo přístupovou kartu. A jsme u jádra věci. Neustále budete hledat klíče, karty. Vlezete do nově přístupné místnosti. Prohledáte stolek, splníte puzzle, najdete kartu a hurá do další mistnosti kde…. najdete noční stolek, a v něm kartu a.. tak pořád dokola. Občas se v mezičase něco stane. Třeba jako když se v motelu hrabete v cizích věcech a naráz se na protější střeše objeví ostřelovač. No a pak stejně zase hledáte karty do dalších místností a mezitím plníte nějaké puzzle nebo pečete jablkový koláč se skořicí (musíte však najít recept, ingredience a specifickým způsobem v ještě specifičtějším inventáři je uklohnit na určitém místě). Pečení mi připomnělo Biddeford a vyvolávání fotek. Zbytečnost. Chci hrát. Bát se. Odtajňovat zápletku. Né péct koláč! 

Ovládání hry i pojetí inventáře není obvyklé jako u klasické point & click adventury. Postavu ovládáte šipkami k pohybu, klávesou X ke skoku a mezerník pro akci. Všude kde lze něco udělat se zobrazí akční tlačítko v rohu obrazovky. Po stisknutí mezerníku si tedy buď otevřete dveře, nebo si většinou přiblížíte dané místo. Kupříkladu vejdete do místnosti, přiblížíte se ke stolu a akční klávesa přiblíží místo kde k ovládání užijete už klasicky jen myš. Pravým tlačítkem vyvoláte své PDA. To má hned několik důležitých funkcí. Plní roli inventáře, poznámek, mapy a k nastavení. Inventář se rozděluje do několika složek jako jsou třeba recepty, videonahrávky, klíče, karty a hlavně se tu seřazují předměty k používání.

Jakkoli se to na začátku zdá nepřehledné, vězte že si na to rychle zvyknete. Poznámky si zapisuje Joseph do PDA automaticky jakmile se dozví nějakou novinku třeba z nalezených spisů ap. Informace se také rozdělují do skupin. Každá postava má v deníku složku a v ní informace. Mapu jsem v inventáři začal používat až později. Jako v každé adventuře můžete pomoci ní rychleji cestovat na určité místo. Ale pozor. Nelze ji použít když jste v interiéru, musíte být venku. To je přesně důvod proč jsem si její přítomnosti všiml až v půli hry. V nastavení si pak můžete změnit klávesy ovládání nebo uložit/nahrát hru. Je škoda, že hra nesoucí takové jméno nemá ani žádné hlavní menu. Úplně vidím to temné pozadí kde se na levé straně obrazovky tyčí ironicky usmívající se fotka Alfreda Hitchcocka a napravo střihy známých scén z filmu jako třeba Psycho nebo Ptáci. Sice detail ale absence je velká škoda. Nehledně na to, že po každém spuštění hry musíte přeskákat intro a hra vás automaticky šupne na začátek a ne do poslední uložené pozice. 

I když jsem se u hry nebavil jak jsem čekal, celkem svižně utíká, žádné vyložené záseky tu nenajdete. Spíše nudné pasáže, jako je pečení koláče. Sesbírané předměty většinou všechny použijete a vše tu má logický základ. Nesmyslné kombinace předmětů se tu nevyskytují. Během hraní jsem taky narazil na několik nepříjemných situací. Na střeše rozestavěného hotelu se mi postava po naskočení do vozítka zasekla a nechtěla se hnout z místa. Musel jsem hru natvrdo vypnout a nahrát pozici. Na druhý pokus se už vše povedlo. Další situací byl hřbitov, kde jsem se na místo nošení náhrobků točil na místě dokola a nešlo nic, jen opět hru natvrdo vypnout. Z čehož plyne poučení – často si ukládaje svůj postup ve hře.

Co říci závěrem? Hra působí jako chleba se sýrem. Sníte ho, chutná vám, jsou chvíle kdy si z hladu (zvědavosti) ukousnete větší kus. Jste najezeni. Žádné emoce. Prostě jste to snědli, bylo to dobrý a jdete dál. Přesně tak na mě tahle adventurka působí. Není skvělá ani bravurní ale je dobrá. Nic víc nic míň. Tečka.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *