Panzer Elite Action: Fields of Glory (2006)

Druhá světová válka nebyla ve vzdálené herní historii tak časté tématické období jako dnes. Součastnost nám nabízí obrovský výběr her, které toto válečné období mapují. Ať už jde o akce, strategie nebo simulátory. V houfu her, které jsou nám servírovány jako na běžícím pásu, se najde plno skvělých kousků. Ale jakmile si zahrajete například třetí strategii z druhé světové, nabydete dojmu, že jste něco podobného už viděli. Stejný koncept, stejné období, občas stejná grafika. Takovým příjmným světlem, ve stereotypní době temna, kdy každá válečná hra vypadala na chlup stejně jako ty ostatní, je Panzer Elite Action. Hra je pasována jako simulátor tanku ale jde spíše o arkádu, která si ovšem na nic nehraje.

Ve hře se zmocníte hned několika druhů tanků a zahrajete si za tři strany válečného konfliktu – Německa, Ruska a USA. K dispozici je za každou stranu šest misí. Navíc skoro v každé misi ovládáte jiný tank, přesně tak, jak šly léta.  Hned v úvodu se v německém tanku vrhnete na Polsko a jako Heinrich Stuler prorazíte i do Francie a své mise ukončíte v ruském Stalingradu. Za Heika Andrejoviče, ruského tankistu, a poženete Němce od Stalingradu sviňským krokem. Stalingradské bitvy jsou na arkádu působivé. Město v troskách, krátké uličky, po zemi samé sutiny a mezi nimi protitankové miny, v oknech i uličkách vojáci, kteří neustoupí ani o krok. Zimní období a zatažená obloha jen podbarvuje tu šeď v troskách Stalingradu a dodává onu depresivní atmosféru. Poslední stranou je USA. Ta začíná na pláži, při vylodění. Za každou stranu vás hra chytne a nepustí. Sem tam se může vloudit stereotyp ale právě těch 18 misí je tak akorát. 

Mise jsou tu docela různorodé (zničení strategických budov jako kostel, radiověž, základna s palivem nutným k mobilitě tanků, útoky na železnici, konvoje ale také sestřelování letadel aj.) ale pořád je to o tom, někam dojet, něco zničit. Na mě samotného tíha stereotypu nedopadla a u hry jsem se bavil. Po prvním rozjetí s tankem se mi moc líbilo zničitelné okolí, kdy si s tankem za zvuků příkazů najíždím na strom a ten se pod tíhou oceli začne lámat a padat k zemi. Zničitelné jsou i okolní budovy vesnic nebo základen. V každé nové misi je společně s hráčem k dispozici i několik přátelských tanků, kterým se dají rozdávat rozkazy. Ale vzhledem k tomu, že při trošce uvážení a krytí na všechny mise postačíte sami, je jejich přítomnost zbytečná. Mnohé mise ale díky nim lze udělat vcelku rychle, rambo stylem. Počítačem řízení protivníci se mnohdy zaměří ve větším počtu na ně a tak je můžu ničit hezky jednoho po druhém. V jednotlivých misích máte dokonce možnost letecké podpory, čehož se dá příkladným zaměřením lehce využít k postupu vpřed. Dalekohledem, kdy si hezky přiblížíte vzdálenou baterii děl schovanou za můrným kopečkem, zaměříte bod shozu bomb a pak už jen hezky čekáte na letadla. Nutno podotknout, že letecká podpora není k dispozici v každé misi ale jen v některých. Vždy v omezeném počtu. 

Panzer Elite Action je koridorovka. Musíte vždy dojet na nějaké místo (vyznačené na mapě) a zničit daný objekt a s ním spojené obranné jednotky soupeře (tanky, vojáky také se zobrazí na mapě). Hra dokonce počítá s tím, že se vždy budete pohybovat přesně po cestách a nikoliv jinde. A tak mnohdy hrozí, že pokud se chci dostat k místu jinudy, hra končí neúspěchem. Typický příklad byla jedna mise, kdy jsem se s tankem v koridoru bránil a chtěl jsem vyjet na mírný svah na levé straně, kde byla železnice. Na ní postaveno na vagonu dělo. Chtěl jsem jej objet a sestřelit, načež při vyjetí na sráz mi hra napsala něco o neúspěchu mise. Další příklad podivností je mise, kde jsem na kopci musel zničit jakousi vesnici. Cesta vedla zbytečně oklikama a tak jsem zvolil přímou rovnou cestu na kopec a v prázdné vísce se naráz jakoby respawnovaly jednotky a já se ocitl obklíčen tanky a vojáky, kteří byli otočení zády. Hra totiž jakoby počítala s tím, že vjedu do vesnice po cestě a to hezky předem. Podobné překvapení se naskytlo při sjezdu dolů, kdy se na prázdné louce zjevilo zničeho nic asi pět tanků. Jinde koridorovost hlídají minová pole. Naštěstí jsem na další podobné situace nenarazil. Sice zamrzí, že se v tanku nemůžeme toulat, ale je to logické. Válka je plná striktních pravidel a příkazů, které je třeba dodržovat. 

Jak už jsem psal výše, hra si nehraje na nějakou simulaci ale i tak jsou zvuky a pohyby tanku uvěřitelné. Jsou tu detaily, kdy se tank občas převrátí a poletuje tak, že působí jak papírový drak ale vrzání pásů, kouř při jízdě, otáčení a střelba tohle hravě přebije. Docela bych ale uvítal pohled kamery přímo z nitra tanku. Je tu sice několik pohledů, z nichž ten nejhorší je ten, kdy před sebou vidíte dělo ale nevidíte pásy, takže jedete jak prase. I když je v pravé straně obrazovky ukazatel aktuální pozice tanku i tak je ten pohled děs. Všechny tanky, kterých se v jednotlivých misích ujmete mají nekonečno nábojů do kulometu (ten je vhodný akorát na pěšáky sem tam i budovy) a daný počet nábojnic do děla. Každý tank to má jinak jeden pojme kolem padesátky, jiný kolem devadesáti nábojnic. Liší se to od daného typu. Ale v průběhu mise se na mapě vyskytuje hned několik budov, které doplňují „zdraví“ a náboje. Zpravidla jsou dobře rozmístěna, takže málokdy se stane, že jste bez nábojů. 

Osobně mě nejvíce bavil pokud možno tichý sniperský styl. Hezky za bukem vystrčit jen dělo, dalekohledem se mrknout na cíl, zaměřít a vypálit. Změnit pozici a hezky znovu. V dálce jsem pak v mlze obdivoval své trefy v podobě hořících obslužných děl. Bavilo mě sestřelovat soupeřova letadla, i když to mnohdy bylo bezvýznamné. Sem tam jsem se přistihl, jak sleduji německý letoun, který nízko nad zemí prohání sovětské letadlo. S odolností jednotlivých tanků je to tak akorát, některé sestřelíte na dvě dobře mířené rány, jiné tuším na tři. Není to zdlouhavé. Líbí se mi, když se v pohybu dokážu trefit do jedoucího tanku a po jeho výbuchu dostanu pochvalnou hlášku vysílačkou od soukmenovců. Také bitva u Kursku byla skvělá.  

Hra váš průběh ukládá. Ukládá ho systémem checkpointů, které jsou dobře rozmístěné. I když váš tank hoří a stačí jedna rána a je po něm a zrovna proběhne autosave, je to ošetřeno tak, že si můžete vybrat mezi nahráním nebo nahráním hry s opraveným tankem. Což jsem hned 2x uvítal. Právě systém ukládání je dobrý i špatný. Nejsou tu žádné sloty. Prostě autosave a jakmile hru chcete příště znova zahrát, zakliknete v menu hry continue. Jestliže se ale překliknete na New game, máte po uložené pozici a nezbývá nic jiného než celou hru rozehrát od úplného začátku. Takže pozor na to. Jinak se hře zase tolik vytknout nedá. Berte na vědomí, že je to arkádová hra a pokud máte pocit stereotypu, tak ji vypněte a rozehrajte třeba za tři dny. Začne vás zase bavit!

 

 

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *