Primitive Wars (2001)

Uprostřed oceánu vyčnívá jeden velký ostrov. I když z dálky působí opuštěně až strašidelně, žije tu pospolně hned několik národů v míru a pohodě. Harmonii však naruší úmrtí velkého náčelníka Ruwaty. Po jeho smrti se chtěl k moci a k nadvládě nad celým ostrovem dostat každý. Válka byla nevyhnutelná a kmen po kmeni začal zbrojit své síly. Boj mezi Pralidi (Primitive Man), Elfy (Elf), Ještěry (Tyrano) a Démony (Demon) tak začal. Nějak takto nám nastiňuje příběh izometrická strategie Pravěké války (Primitive Wars). Hra vyšla v roce 2001 a neoslnila tak svým grafickým zpracováním ani hratelností, ale lákala svým neotřelým světem. Svět, kde se po velkých netknutých pláních potuluje mnoho roztodivných dinosaurů a to na souši, ve vodě i vzduchu. Zatím se mi nepoštěstilo zahrát si nějakou strategii, která by se odehrávala v pravěku. Primitive Wars tohle nabízí a vnáší do tohoto světa taky kousek fantasy prvků. Svým grafickým zpracováním připomíná strategie jako jsou Age of Empires nebo Empire Earth. Stejně jako v těchto jmenovaných i tady stavíte budovy, v nich budujete vylepšení pro brnění, sbíráte suroviny,  verbujete vojáky a útočíte na nepřítele. V tomto je koncept Primitive Wars od známých strategií nezměněn. Ovšem přináší také něco svého, něco jiného.

Jedinou surovinou jsou bobule, které rostou volně na keřích. Po jejich vytěžení prostě zmizí a neobnoví se. Je dobré se včas porozhlédnout po mapě po dalších bobulích dříve, než keře u své základny zcela očešete. Za bobule stavíte budovy, jednotky, vylepšení, no prostě vše na co jste v Age of Empires potřebovali zlato, dříví, kamení a jídlo. V pravěkém světě je ale ještě jedna surovina, která má ale trošku jinou funkci než bobule. Jde tu o maso. Masa je všude dostatek. Dinosauři se tu volně potulují a jsou nestranní. Je jich tu mnoho druhů, velikostí, masožravých i bíložravých. Moc se mi líbila situace, kdy jsem si prozkoumával mapu a ze tmy na mě vykoukl pomalou chůzí Brontosaurus. Byl to takový památný moment. Stejně jako první setkání s opravdovým Tyranosaurem. Masožraví dinosauři obvykle útočí na všechny jednotky, které kolem něj proběhnou (Dune 2 – Sandworm), ať jde o ty vaše, nebo protivníka. Ostatní se boji vyhýbají a pokud na ně zaútočíte ani se nebrání. Každopádně už se dostávám k jádru věci. Každý dinosaurus se vyskytuje na mapě na stejném místě, jakmile ho zabijete/ulovíte objeví se po nějaké chvíli zas. Ptáte se proč je lovit? Odpověď jasná – maso. Jakákoliv zraněná jednotka, která sní maso se začne uzdravovat a zabitím získává zkušenosti. Pokud ulovíte obrovského cvaldu, dává více jednotek masa a jednotka i když je zdravá, odkládá si maso na potom. Jakmile je zraněná v boji, ihned se pak začne uzdravovat a jednotky masa se odečítají.

Velkou roli k úspěšnému dokončení tady hrají zkušenosti. Jsou totiž mise, ve kterých se bez zkušených jednotek daleko nedostanete. Zkušenostní body lze získat v boji nebo lovem dinosaurů. Na nich si své jednotky nalevelujete jedna báseň. Maximální limit je desátý level, přičemž lze u jednotek vylepšit ještě obranu a útok v různých budovách, které postavíte (kovárna atp.). Ono to zpočátku zábavné je, ale později se vše ponoří do obrovského stereotypu a budete se snažit se lovení vyhnout jak jen to půjde. Popřípadě si posbíráte zkušenosti jen na svém hrdinovi a dáte dinům vale. Nakousl jsem tu hrdinu. Jestli se nepletu, tak v každé misi byl hrdina, Ať už vámi ovládaný nebo jako součást příběhu. Přítomnost hrdiny hru o něco usnadňuje. Třeba u Pralidí dodává hrdina Jarrmyn morálku jednotkám stojících v jeho blízkosti. U Démonů může Deca vyvolávat nemrtvé, což je libůstka sama o sobě. O tom ale později.

Jednotlivé mise mají již mnohokrát viděné a profláklé mechanismy jako jsou vybuduj základnu a znič všechny protivníky na mapě, najdi a zachraň uvězněného hrdinu, nebo také eliminuj všechny nepřátele na mapě a abychom ti to ztížili, nebudeš moci stavět, dáme ti hrdinu a hrstku nepoužitelných jednotek. Prostě nic nového pod sluncem. Ale mě tenhle koncept nevadí 🙂 Inteligence protivníka na mě ze začátku zapůsobila. Měl jsem základnu na jihu mapy, ze severu na mě útočili modří ještěři a z východu fialoví. Pořád stejné vlny, člověk už si vykoumá kudy se na ně vrhají a zařídí si tak obranu. Vydal jsem se tedy k útoku na fialové a zíral jsem, jak se modří místo na mou základnu hrnuli bránit své fialové souputníky. Později jsem uznal, že to byla náhoda a shoda okolností, protože už se nic podobného nestalo. Když jsem si tak při hraní Primitive Wars zavzpomínal na Dune 2, kde také počítačový protivník posílá sve jednotky ve stejném směru a neustále dokola, vzpoměl jsem si také na to, že pokud v Duně dojdou nepříteli zdroje, útoky se zastaví a je lehkou kořistí. A úplně stejně tomu je i v pravěku. Stačí vyslat nad soupeřovu hlavní budouvu leteckou průzkumnou jednotku a sledovat, kolik mů ještě zbývá bobulí. Soupeř je obvykle natolik tupý, že těží jen u své budovy a nenapadne ho vyslat dělníky na malý kousíček vzdálená bubulovitá křoviska. Takže obvykle se stane, že dělníci jen tupě stojí u hlavní budovy a čekají až se na ně zajdu podívat. I v Dune 2 se Harvester vydal hledat koření. Tady se tak neděje.

Hra nabízí různé rasy a ty mají různorodě odlišné jednotky, což hru zase vyzdvihuje. Zajímavý by mohl být multiplayer s přáteli. Každopádně každá strana vyniká v něčem jiném. Pravěcí lidé, ač bych to neřekl, mají výborné letectvo (vzducholodě, transport). Jakmile se v hraní za ně posunute přes úvodní nudné mise, začne vás hra bavit. Navíc mi přišlo celkem zajímavé vylepšování zbraní u pěších jednotek. Vycvičíte si lučišníka, bojovníka nebo jezdce a v kovárně mu vylepšíte zbraň, kterou musí ale sebrat. Prostě vyrobíte zápalný nebo otrávený šíp a pošlete lučišníka ke kovárně, kde se tahle šipka válí na zemi. Po sebrání má bonus k útoku a bude střílet dané šípy až do svého skonu. Jezdci získají lepší meč, pěší bojovníci zase větší štít. Tenhle způsob vylepšování se mi líbil, hráč si tak osvojil trošku každou jednotku a piplal ji od získávání zkušeností, uzdravování lovem až po vylepšení zbroje. Ale jakmile budete moci vyrábět vzducholodě, budou pozemní jednotky pasé. Úplně nejlepší a nejdrtivější ofenzíva je soubor vzducholodí a jeden transport s otrokem. Zatímco vzducholodě bojují transport čeká vzadu a jakmile má některá z lodí málo energie pošlete ji dozadu, z transportu vylodíte otroka a ten začne opravovat. Po opravení se vrátí vzducholoď do boje a otrok do transportu. 

Stejně jako v Age of Empires tak i tady je omezený počet jednotek. Maximum je 150 jednotek. Třeba takový dělník zabere jednu jednotku a vzducholoď 25. Maximální počet vojska, který můžete označit je 14, což je dostačující. Ale občas chybělo takovéto rozdělení do skupin. Hlavně když je z těch čtrnácti označených třeba 7 lučišníků. Často se tak stalo, že útok nebyl úspěšný jen díky těžkopádnému ovládání. Máte-li totiž označenou skupinu svých vojáků a jdete útočit, mnohdy se stane, že kliknete nepatrně vedle a místo útoku se všichni nahrnou na těsno k nepříteli. Ten je pak mlátí jednoho po druhým. Stejně tak mizerné je přesné útočení, když je nepřítel v chumlu vašeho vojska. Ve většině případech nechtěně zaútočíte a zabijete svého bojovníka. Hodněkrát jsem proto volil způsob, kdy jsem nechal jednotky útočit samotné, jen jsem korigoval jejich pohyb.

Obtížnost hry mě přijde taková na přeskáčku. Zatímco při prvním hraní jsem se překousával přes úvodní mise a přemýšlel proč to vlastně ještě hraju, tak ty závěrečné jdou s obtížností rapidně dolů. Krásný příklad je hraní za Demon rasu, kdy si v poslední misi vystačím s hlavním hrdinou Decou. Mít Deku a nemít je podstatný rozdíl. Taková deka, ta hřeje a navozuje pocit bezpečí, klidu. Kdežto Deca, ten nahání hrůzu, děs. Šíří beznaděj a budí mrtvé z hrobů. Výše jsem se okrajově zmínil o hrdinovi z rasy Demon, Decovi. Je čas si o něm povědět více. Hrát misi, kde ho můžete ovládat je balzám a radost z dobývání. Nejprve si ho vymazlíte na desátý level, když okolo pobijete pasoucí se dinosaury. Naládujete ho masem co unese a vyrazíte na obhlídku mapy. S první nepřátelskou skupinkou se lehce vypořádáte. Několikrát vyvoláte kouzlo mrtvých, kdy Deca vyčaruje Zombie, které jsou nebezpečné hlavně v houfu. Jedno použití kouzla vyvolá tři zombie ale zároveň ubere Decovi 100 bodů energie (na 10.levelu má 900b). Takže stačí vyvolat kouzlo pětkrát a máme patnáct vlezlých zombií. Decovi se energie ihned začne doplňovat díky masu z ulovených dinosaurů. A pak znova a znova, až je zombíků třicet, čtyřicet. A nepřítel si neví rady. Navíc vyvolané mrtvoly se nezapočítávají do obytných jednotek, takže jich může být zřejmě plná mapa. Žádná energie jim neubývá jak tomu je u dočasně vyvolaných jednotek. Zemřou jen v boji. 

Když jsem hrál chvíli za Elfy, zaujalo mě, že můžou dočasně očarovat soupeřova bojovníka na svoji stranu. Lze tak učinit i s potulujícími se dinosaury, což je dobré k prozkoumávání mapy. Elfové jsou takoví Ordos v Dune 2, mírumilovný národ, zelená hraje prim (Deviator). Hra je protkaná několika videii ale podobně jako v několikrát zmiňované Age of Empires jsou ta vide kraťoučká, navozující příběh. Nevím jestli zrovna v mé verzi, ale defaultně byla hudba ztlumena, což mě překvapilo. Ani jsem se nepídil ve volbách hry a prostě hrál. Absenci hudby jsem si vynahrazoval metalem z mé sbírky, který zněl, jako by tam patřil. Až v průběhu mi to nedalo a v options jsem postřehl že je hudba vypnutá. Ona ta hudba stejně nebyla nic moc. Postupně jak si hraní osvojíte určitě si nastavíte rychlost hry na maximum. Nebudu lhát, Primitive Wars je průměrná strategie. Dohrál jsem ji prozatím jen za dvě strany: Primitive Man a Demon. Za Elfy jsem zahrál prvních pět misí a nejednou jsem vzteky hru vypínal a za Tyrano jsem hrál jen několik okamžiků. Do mírného nadprůměru se překousne jen svým prostředím dávného pravěku a vcelku zajímavými nápady. Ale dost často se tu mísí euforie z deziluzí, kdy jste na chvíli ze hry unešeni abyste ji po chvíli zatracovali a nemohli vystát.

>>>>Sejvy ze hry<<<<

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *