Polda 4 (2002)

Pankrác si užívá dovolené se svou milovanou Mucovou. Jednoho večera se vrací do hotelového pokoje. V tom je Pankrác vyrušen neznámým útočníkem, kterého Mucová zneškodní. A tady případ začíná. Kdo byl onen záhadný a proč chtěl Pankráce zabít?. V pořadí již čtvrté dobrodružství s Pankrácem v hlavní roli. Ale co všechno čtvrtý díl přináší? Vezmu to hezky popořadě. Uplně první novinkou, bijící do očí je grafika. Ono to vyjádření "bijící do očí" není zas tak od věci. Pravdou je, že přechod na pseudo 3D Poldovi pro mě moc nesvědčil. Jsem zvyklý u takovýchto humorných adventur hezky malovanou a ulítlou grafiku, přesně takovou jakou přinášely předešlé díly. Vůbec se mi ztvárnění Paříže nelíbilo, nelíbila se mi ani krkolomná mimika postav. Prostě šeď a bída. Jenže chyba lávky! Ona ta hra má něco do sebe!

Jakmile Pankrác poprvé odcestuje pomocí stroje času do Paříže roku 2011 (tedy v době, kdy je nad Paříží zatáhnutá železná opona Sovětů) začíná hra nabírat na zajímavosti a zábavnosti. A právě ztvárnění těchto lokací začalo hru řádně roztáčet. Od původní nechutě (lokace před použitím stroje času)  mě hra začala bavit. I když ještě pro mě nestravitelné části hotelu nebo pláže (proboha ten soudruh Dubov rozpláclej na pláži, grafický hnus první jakosti, neříkejte že to nešlo udělat lépe – jinak) mě motivovaly k tomu, abych se ujal dalšího postupu ve hře. A to se vyplatilo. S Pankrácem jsem se koukl do pravěku a hlavně také do Paříže v době velké revoluce – nejlepší pasáž hry. Tady mě hra chytla za pačesy a nepustila. Od rozhovorů, ztvárnění prostředí, zápletku až po hudbu v pozadí. Přesně v této pasáži hry jsem byl rád, že jsem u ní vytrval.

Další zajímavostí je, že tento díl nepatří mezi ty "nejvtipnější", což mi v úvodu hodně vadilo. Humor tu je, ale je ho daleko méně. Polda 4 je spíše takovou detektivkou s nádechem humoru. Celkově jsem měl v úvodu hry pocit, jakoby i ten Luděk Sobota u dabingu spal. Žádné emoce. Když už jsem zmínil ten dabing. Strašně rád poslouchám postavy dabované Stanislavem Fišerem. Ten člověk, respektive jeho hlas, mě prováděl už od útlého dětství a tak jsem byl moc rád, že propůjčil svůj hlas několika postavám ve hře. Ozvučení ve hře je vcelku přijatelné, jen mi hra občas tzv. "zvukově zakřupala" ale to dávám za vinu spíše Windows 7, na kterém jsem Poldu hrál.

Taky bych rád zmínil, že nemám rád adventury, ve kterých můžete umřít. To je pak nakrásno vystřízlivění když si s Pankrácem vylezu z kanálu a… kde mám save? K sakru zas o nějakých 15 minut nazpět. Pankrác už věci okolo nekomentuje toliko vtipnými hláškami jako v předešlých dílech. O to víc nabral na vážnosti. Hra má také několik miniher jako skládání kulis v divadle nebo třeba hraní logické hry se šamanem (připomíná dosácký Hexxagon).

Neodpustím si rovněž i odkazy, které se ve hře vyskytují. Třeba na náhrobcích jsou jména tvůrců hry. A v divadle je plakát od skutečného muzikálu Into the Woods, který mě svým jménem zmátl a už už jsem tu viděl odkaz na filmovou prvotinu Raimiho http://www.csfd.cz/film/7564-within-the-woods/galerie/ 🙂 Mno a to outro hry bylo zatím nejukecanější a nejzdlouhavější ze všech předešlých dílů… vlastně… jak dopadla jednička? Vzhůru na ni!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *