Heroes of Might and Magic: Strategic Quest (1995)

Uplynulo už vcelku hodně vody od mého prvního poznání a rozehrání tahové strategie Heroes I. Tehdy mě hra naprosto pohltila a nadchla. Malovaná grafika a touha dobýt všechny hrady a ovládnout celou herní mapu. Hezky si vytrénovat armádu vymazlenou a neporazitelnou. Cesta ale nebyla vždycky tak lehká jak se na první pohled zdála. Strávil jsem u ní dříve mnoho času. A jak je tomu teď? zhruba po nějakých 10 letech? Naprosto stejně. Hra opět nadchla a pohltila a zase u ní vysedávám hodiny. Teda ani mi to nepřijde ale čas tu strašně rychle letí. Ale radost je o to větší když dnes hraji cd verzi, která obohacuje celou hru o spoustu melodií a zvuků, které mi před těmi léty u disketové verze chyběly. I když asi ani ne, když jsem je řádně ani nezaslechl. O to víc se melodie linou do uší nyní. Co si budem nalhávat, datum narození Heroes I je řádně vousaté a chlupaté po celém těle ale baví stejně jako před lety kdy byl teprve malým robátkem v plíně na poli pc her. V roce 1995 se nám narodil herní fenomén. 

Tahové strategie ale nevznikly s vydáním Heroes. Už před ním tu byly namátkou Kings Bounty nebo Warlords. Ale byl to právě Heroes, který dokonale zkloubil všechny prvky do skvělé hratelné podoby. Taktická féze pobíhání po mapě baví stejně prímově jako dobývání hradů a jejich vylepšování. Je fakt, že Warlords jsem vlastně nikdy nehrál, prakticky jsem o něj jen zakopl někde v článku na internetu, stejně tak i Kings Bounty. Nemůžu říct, že by to byly špatný kousky. Ale je tu Heroes… proč se zaobírat jinými hrami.

Hra je zasazena do fantasy pohádkového světa plného rytířů, princezen, víl, draků a různorodé havěti.  V tomto světě se o nadvládu ucházejí čtyři královské rody. Rod Barbarian (Barbaři), Knight (Rytíři), Sorceress (Kouzelníci), Warlock (Čarodějové). Každy tenhle rod nebo strana chcete-li má své tipické jednotky a své hrady, které se od ostatních liší. Největší krása Heroes I je tedy z prvohraní. Kdy se postupně odtajňují nové jednotky, nové hrady, nová kouzla. Takže na začátku hry si zvolíte zda chcete hrát kampaň, hru na jedné mapě (scénář) nebo síťovou hru (tu jsem nikdy nezkoušel, asi by se hrálo měsíce snad i roky). Jakmile si zvolíte tak vás hra uvrhne na mapu, na které se se svým hrdinou pohybujete po lesích loukách horách a tak podobně. Sbíráte různé suroviny (zlato, drahokamy, dřevo, kameny atp.), zabíráte doly surovin, odhalujete okolní mapu, útočíte tu na jednotky neutrální, které si jen tak stojí třeba před nějakým dolem, nebo rovnou na nepřítele. Jakmile zaútočíte přepne se hra do bojového módu. Vše se přiblíží a máte před sebou herní pole kde na sebe tahově útočí vaše jednotky a jednotky protivníka. Se svým hrdinou můžete vzít maximálně pět druhů jednotek, které najímáte ve svém hradě (tam se ocitáte ihned na začátku hry). Hrad má taky svoji krásně malovanou obrazovku a hlavně u cd verze také hudbu. Ve hradě stavíte budovy, které produkují každý týden určitý počet jednotek. Což znamená, že co tah na herní mapě to jeden den a po každých 7 dnů lze najmout další jednotky. Mimo budov na produkci jednotek tu lze postavit věž kouzel, která vcelku dost rázně rozhoduje bitvy. Každý hrdina, kterého máte a který navštíví hrad a jukne do kouzelné věže, naučí se nová kouzla, která může uplatnit nejen na bojové obrazovce ale také na mapě kde se jen pohybujeme. Mezi nejlepší kouzla řadím teleport, beserkr, teleportování po mapě, vzkříšení a mezi srabácké armageddon a bouře. Poslední dvě jmenované většinou počítač vyvolá, když už nemůže v boji vyhrát a tak nadělá alespoň řádnnou paseku ve vaší armádě. Jde o kouzla, která způsobí škody všem jednotkám na obrazovce. Nejednou jsem si zanadával do plantážníků a bukanýrů…

Po dobytí hradu nepřítele lze stavět jednotky nové, které měl doposud jen nepřítel. A tak hra nabízí vytváření super armád, teda ne vždy. Někdy svého soka na mapě nevidíte, ale jakmile vytáhnete paty ze svého hradu na objížďku království, vynoří se ten šupák ze tmy lesů a hned útočí na oslabený hrad. Kde se sakra vzal?! A tak se se svým Lordem von Šmatlalem vracíte přes bažiny a hory zpět a než se dopotácíte, nepřítel obsadí doly a odpluje si na lodičce. Takže útok na hrad, zpětné dobytí toho co vám patřilo léta a hurá na objížďku. Po chvili u hradu zastaví loď a situace se opakuje. Bažiny, hory, úprk, útok. Takže ve hradě najmout nového hrdinu, nechat ho v hradě a s jiným zkoumat okolí. A hle! Šupák už si netroufá! Zatím mě vždy vyšla taková ta taktika z hokeje, kdy se má vycházet ze zabezpečené obrany. Ale postupem hry už to není takové peříčko. Nepřítel se zjeví daleko dřív, a hned prudí svými hrdiny. Zmatečný článek nebudu ukončovat, neboť chystám pokračování!

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *