Half-life (1998)

Slýchával jsem o něm hodně. Často se o něm mluvilo. Každý ho znal. Leckterý hráč se věnoval jeho hraní. Všichni ho dohráli a s nebývalým nadšením o něm neustále mluvili. O čempak je řeč? O hře, která ve své době určila nový směr pro akční hry. Přinesla nové herní prvky, povedený příběh, skvělou hratelnost, výtečnou grafiku s ještě lepším zvukovým doprovodem. Řeč je o legendě z dílny Valve, o Half-life.Half-life je herní fenomén. Můžete nesouhlasit, ale to je tak vše co proti tomu můžete dělat. V roce 1998 pobláznil tehdejší hráčské publikum hodně. Dnes má svých několikero pokračování v podobě Half-life 2 a dvou epizod. Ovšem existuje řada modů a upravených či zcela nových misí od fanoušků hry. Prodlužuje tak hratelnost a světlo na slunci fenoménu zvaným Half-life.


Kdo za to může?
Half-life byl ve vývoji vcelku něco přes 2 roky. Vyvíjela ho nová firma Valve, která vznikla teprve v roce 1996. Nic se od nich nečekalo, obzvláště určitě ne vytvoření herní pecky hned na první pokus. Half-life měl poměrně komplikovaný porod. Rodil se na svět s několika termíny, které nesplnil a tak hráčské osazenstvo už ani nedoufalo, že by mohl vyjít v slibovaných dalších termínech (první vydání mělo termín 1.12.1997 a další v létě následujícího roku). Avšak na konci roku 1998 vyšel a vzbudil nebývalo vlnu ohlasu. Narodil se Half-life, s ním i hlavní postava a ikona Gordon Freeman.

Kdo je dr. Freeman?
Gordon Freeman je vynikající fyzik, který dosáhl výtečných znalostí už v tak mladém věku. Pracoval pro institut v Massachusetts (Washington), který opustil aby se mohl věnovat práci ve výzkumném středisku Black Mesa v Novém Mexiku. V Black Mesa se každý den provádí různé výzkumy a testy technologií. Jednoho dne se jako obvykle chystal Gordon na další takový test. Ovšem netušil, že bude mít nedozírné následky. Při testování se stala nehoda, která zapříčinila výbuch reaktoru a uvolnili se do Black Mesa bytosti z dimenze Xen. To Gordon bezprostředně po výbuchu nevěděl… Musel zjistit co se vlastně stalo a přijít tomu na kloub.


Tajemná postava G-Man
Zvenčí však o nehodě vědí a už na základnu posílají vojenské jednotky, aby zamezili další postup stvůr do okolí. Jenomže jejich úkolem není jen eliminovat veškeré mimozemské bytosti. Mají za úkol zničit všechny, od doktorů po hlídače. Žádná informace se nesmí dostat mimo Black Mesa. Je za tímto vším tzv. G-Man? Kdo je vlastně G-Man. Mnoho se o něm neví. Avšak ví se že do Black Mesa přinesl úlomek, který při nepovedeném testu zapříčinil výbuch reaktoru. Na úplném začátku hry ho můžeme spatřit jak cestuje po kolejích vedle nás (pozoruje hodinky). V průběhu hry se ještě několikrát objeví. Kdo ale je G-Man? Odkud se vzal? Co vlastně dělá? Necháme si také něco v tajnosti. Na internetu koluje spousta mytologií o tom, kým by G-Man mohl být.


Slepá střílečka? To rozhodně ne!
Jen podle kvalitního příběhu už lze soudit, že nepůjde jen tak o obyčejnou akci. Half-life má v lecčem prvenství ve své době. A mnohé dokázal zdokonalit. Ve hře je spousta momentů kdy se musí Gordon opřít o svoji zbraň a řádně pokosit vše co se k němu začne blížit. Jenže jsou ve hře také úseky, ke kterým vám zbraň nepomůže i kdyby jste se na hlavu stavěli, za vlasy trhali a nebo jen tupě koukali. Jsou to úseky, kde je třeba zapojit logické myšlení. Ale také úseky, kde netřeba zbraně ani logické myšlení. Taková místnost s bednami, které visely v prostoru za řetěz upoutaný na stropě. A úkolem bylo po nich přeskákat na druhou stranu přes propast.
Jenže se po vyskočení začala bedna pohupovat. Těch pádů do propastí bylo snad víc, než se mi kdy podařilo v Mariovi. Nehledě na to, že na některá místa se normálním skokem nedostanete a je třeba skok daleký, který se v přípravě na sucho vždy povede a při ostrém testu se letí do propasti. Osobně jsem tyhle úseky ve hře neměl v lásce. Stejně také žebříky. Nevím jestli jsem jediný komu dělají v Half-life problémy. Slézt po žebříku dolů pro mě znamenalo úbytek zdraví. Vždycky jsem se nějak netrefil a lisknul sebou o zem. Stejně tak lození po něm nahoru nebo doskok na něj (viz video). Nejen střílením a plošinovkám je otevřen Half-life otevřen. Skýtá i mnohá další překvapení a také logické přemýšlení. Nejde samozřejmě o nic extra složitého. Většinou je třeba tuhle přisunout bednu a po ní vyskákat dále, nebo najít různý vypínač atp.

 


 

Atmosféra
Už od začátku se dá říci, že hra má dobrou atmosféru. V roli Gordona se ocitáme na kolejovém dopravníku, kde z kabinky můžeme pozorovat cestou okolí (1.video). A že je na co se dívat. Různorodé místnosti, tecnické vymoženosti, támhle se mihne robot komíhající se a mířící do zelené radioaktivní vody. Opodál se hned na druhé koleji vyskytne stojící kabinka, ve které stojí tajemný G-Man a při pohledu na Gordona, jakoby si měřil čas na svých hodinkách.. Ale dál pozorovat nemůžeme, dopravník jede dalším tunelem do další mistnosti, dveře se za ním zavírají… Jen začátek hry mě příjde úchvatný i dnes. Cesta končí a dopravník zastavuje, přichází strážný a my míříme hezky za doktory, fyziky, vstříc dalším experimentům.. Jak hra plyne, lze spatřit spoustu zajímavých momentů, které podpoří skvělou atmosféru. Klidná chodba, tuhle problikne zářivka, támhle zas leží mrtvý vědec, něco není v nepořádku, blížíte se ke dveřím a náhle rupne stěna po levici a skrz ni se objevují pařáty zombie, nebo vtahuje vědce do větracích šachet a ač ho chcete zachránit, přijdete pozdě. Skvělých momentů si užijete víc než dost.


Hratelnost, interaktivita okolí
Half se hraje skvěle. O tom není pochyb. Jen bych opět upozornil na lození po žebřících, což je ale vskutku jen můj defekt, že nedokážu rovně lézt a skákat. Jinak se ovládání nedá vytknout zhola nic. Jestli se nepletu tak HL byl první, který účelně zavedl do hry hýbání s předměty a ve svém druhém díle to přivedl k dokonalostí. Právě tenhle prvek se mi hodně líbí. Posunování beden různých velikostí a z nich vytvořené schůdky, které pomohou k postupu do další místnosti ve hře. Možná malý detail, ale jak se říká, z maličkostí se skládají velké věci a velkou věcí nepochybně Half-life je. Také částečná rozbitelnost okolních předmětu nebyla až takovým zvykem ve své době. Navíc pokud se nepletu je Half-life vlastně první, který zobrazuje, nebo se alespoň snažil novátorsky zobrazovat zranění. Myslím červené zabarvení obrazovky, když nás někdo zraní. Dnes obvyklý jev, kterého si ani nevšimneme.

 


 

Prostředí a lokace
Celý Half-life je zasazen do základny Black Mesa v Novém Mexiku. I když se ve většině hry pohybujete v interiérech (později i v exteriérech), nepřináši hra žádný stereotyp. Neustále se lokace mění. Procházíte místnostmi, náhle je třeba k postupu prolézt šachtou, ta se překvapivě i svámi ulomí a spadnete do neznámé místnosti. Dále si zaplavete, sem tam zahopsáte, tuhle vyšplháte… Já se při hraní nenudil a stereotyp na mě nepůsobil. Half-life je první akce, která mě ale donutila sáhnout po návodu. Ve hře jsou lokace, kde jsem bloudil neustále dokolečka, vše živé pokoseno a nikde žádný východ. Z návodu jsem se pak dozvěděl, že se musím dostat dále přes šachtu. Prostě se neustále ocitáte v jiných interiérech, v místnostech velkých, malých, v halách, vítazích, šachtách, ve vodě ale dokonce i ve vzduchu (za pomoci větráku).


Grafika
Ta byla vypracována skvěle, avšak v ranné verzi se vyskytl problém, který špatně zobrazoval vodu a když do ní Gordon vlezl, špatně se v ní orientoval. Opravný patch tenhle nedostatek odstranil. V budoucnu vyšla verze Source, která zanechala celý Half-life tak jak je, jen jho oblékla do lépe vypadajícího grafického kabátu. A že mu seknul. Krásně vymodelované místnosti, různé stroje, všelijaké a všudypřítomné počítače, tlačítka. Všechno prostě sedělo tak jak má. Interiéry i exteriéry. Každou chvilku bylo něco, čím se dalo kochat, někdy možná né tak často. Nepřátelské mimozemské i pozemské jednotky vypadají v Source enginu naprosto skvěle, hezky do detailu propracované, že při každém střetnutí s novým oponentem jsem si musel mrtvolu prohlídnout. Hlavně ten první Scrab, blé, ty zubiska, no fujtajbl.

Nepřátelé
Úplně prvním nepřítelem je žebřík. Co vám budu vykládat, jen tak si stojí připevněný ke zdi a zírá, vyčkává si, pod sebou propast a čeká až se na něj svým neohrabaným tělem netrefím a slítnu do neznámých hlubin. Teď ale vážně. Ze začátku budete lítat po okolí s páčidlem a mlátit mimozemské potvory. S první zbraní vzrůstá nejen ego, útočnost ale také další druhy mimozemských oblud. S dalším a dalším postupem se začnou vyskytovat armádní jednotky, které jak víme, mají za úkol zničit a zabít vše živé na Black Mesa a zapříčinit tak jakýmkoli důkazům o tom, co se stalo. Ještě předtím se však musíme probít skrze mechanické střílny, které se aktivují pokud přejdeme přes laser. Ten je většinou šikovně "natáhnutý" od zdi ke zdi a skoro vždy o nej zavadím. Rambo styl v této chvíli je mojí prioritou. Proběhnout a postřílet vše okolo. Několik pokusů a mám vyhráno. Na stěnách bývají i bomby, v bednách se občas neskrývají lekárny a náboje ale také sem tam i nějaká ta obludka.

zbraně
Od začátku hry běhá Gordon jen s holým pupkem. V těchto chvílích může tak akorát házet utrženými knoflíky od košile. V šatně ve výzkumném středisku si nasadí tzv. HEV oblek. TEn má hned několik dobrých vlastností. Nejenže funguje jako štít, který lze neustále po zranění dobíjet v přítomných přístrojích na stěnách ve hře. Díky němu lze i ve tmě svítit baterkou a v neposlední řadě dokáže oblek také identifikovat radiaci v jeho okolí. Dále na řadu příjde páčidlo, první pistole, brokovnice, kulomet a další mezi které patří například granáty nebo bomba na zeď. Zbraní je dostatek a dá se pohrát se všemi, najít pro ně situaci, kdy se uplatní.

Jak jsem se ke hře dostal?

Měl jsem k téhle hře nějaký neidentifikovatelný postoj. Několikrát jsem ji rozehrál a nikdy mě nenutilo ji hrát dál nebo dokonce dohrát. Na mém obstarožním stroji k tomu tehdy dopomohl fakt, že se mi hra mírně sekala a při ubrání detailů na minimum to už nebyl takový požitek. Jenže čas plynul a já dospíval věkově i hráčsky. Už nehraji kdejaké plytké slátaniny jako dřív. Už si hry vybírám. Pokud mě nebaví, vypnu, odinstaluji a pídím se po něčem jiném. Vždyť herních restů je tolik, že by byl hřích věnovat čas nějaké prachbídné a podivné céčkové hře. To jsem trochu odbočil. Ne však moc. Byla to doba kdy jsem měl už poměrně výkonný staronový počítač ale vcelku herní sucho. Nejlepší nové hry mi na něm neběžely. Což mi ani nevadilo. Vrátil jsem se k Mafii a zapnul si hezky detaily na maximum. Kochal se už několikrát dokončeným příběhem a letmo pokukoval po hře které bych se věnoval poté. Kamarád doporučil Half-life 2. Že prý je to opravdu kvalitní a výtečná hra. Vzpomněl jsem si na jedničku a můj tehdy vcelku strohý zájem o ni. Váhal jsem dlouho. Ale nakonec podlehl. I když jsem původně chtěl rozehrát hezky od prvního dílu, přes datadisky až ke dvojce, začal jsem hrát prvně druhý díl (rozuměj dohrát). Neskutečně jsem s nadšením pozoroval pro mě dechberoucí grafiku a užíval si každou lokaci i logické hádanky. A když už jsem myslel že mě nic nepřekvapí, dostal jsem do ruky Gravity Gun. Chrochtal jsem blahem. A Half-life si mě získal. Dvojku jsem dohrál a chystal se na díl první. Rest se tedy vyplnil až po dlouhých 4 letech. Mile překvapilo. I jednička je atmosferická, lekací graficky nádherná a hudebně i zvukově skvělá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *